O stavbě trestnice v Brně bylo rozhodnuto již v roce 1770 a už roku 1779 byla vysvěcena vězeňská kaple Nanebevstoupení Panny Marie. Původně čtyřkřídlá budova nicméně sloužila až do roku 1784 sirotkům, kteří sem byli přemístěni po zrušení jezuitské koleje.
Do věznice zpočátku mířili pouze lehčí provinilci, jež sem po otevření nové káznice byli přemístěni z věznice Špilberk, aby byli odděleni od těžkých zločinců. Věznice měla už při svém vzniku mužskou a ženskou část. Později bylo vestavěno další příčné křídlo a mezi lety 1843 – 1844 došlo k přestavbě, která zvýšila její kapacitu na několik stovek vězňů. V komplexu sídlil i městský trestní soud. Kromě výkonu trestu sloužila káznice i jako vazba, a proto měla neustálé problémy s přeplněností, což zhoršovalo životní podmínky vězňů.
Symbolem politického útlaku se začala káznice stávat již počátkem minulého století, kdy zde začali být vězněni i političtí odpůrci soudobého zřízení. Na základě nepodloženého obvinění tu byl například v roce 1916 téměř celý rok vězněn i známý básník Petr Bezruč, jenž však nepodlehl nátlakům a nakonec byl propuštěn. Dalšími byli mimo jiné účastníci generální stávky v rosicko-oslavanském revíru v roce 1920. Známou osobností vězněnou na Cejlu byl i generál Radola Gajda po nezdařeném puči v roce 1933.
Za protektorátu byla káznice nadále využívána krajským soudem, avšak s částí vyčleněnou jako ženská věznice gestapa, jež byla řízena z nechvalně známých Kounicových kolejí jako přestupní místo do jiných věznic nebo koncentračních táborů. Poslední transport do koncentračního tábora odtud byl vypraven těsně na konci války v roce 1945 a bylo v něm asi 300 žen, které se již domů nevrátily…
Na konci války zasáhlo věznici bombardování, nadále ale zůstala krajskou věznicí. V té době začalo asi její nejsmutnější období. Po konci války zde byli popravováni většinou kolaboranti a mimo jiné i velitel brněnského gestapa Otto Koslowski, jenž měl na svědomí právě i poslední transport vězeňkyň. A tak se i jemu v roce 1947 stalo toto místo osudným…
Po únoru 1948 zde byli za nelidských podmínek vězněni převážně političtí odpůrci režimu, mezi známými osobnostmi jmenujme například spisovatele Jiřího Rotrekla. Až do roku 1952 zde stále popravovali oběšením. Bylo zde vykonáno celkem 74 poprav a na vězeňském dvoře je dodnes patrné místo, kde stávala šibenice. Další smutnou vzpomínkou na tuto dobu je i zničená kaple, kde místo oltáře můžeme vidět propagandistické malby z padesátých let.
V roce 1956 byla postavena nová věznice v Bohunicích a budovy sloužily až do roku 2006 jako depozitář Moravského zemského institutu. Dnes se snad budově věznice blýská na lepší časy. V roce 2018 byly Radou města Brna schváleny výsledky architektonické soutěže. Odhadované náklady na opravy činí přibližně 400 milionů korun a má zde vzniknout jakési kulturně-společenské centrum. Zachován bude i dvůr, na němž probíhaly popravy. Ten se tak stane pietním místem. Zájemci o historii, kteří chtějí spatřit budovu ještě v její původní podobě, mají možnost objednat si v informačním centru prohlídku s odborným průvodcem.
