Jeho hlavní aktér, Marc Dutroux, se narodil 6. listopadu 1956 v belgickém Ixelles jako nejstarší z pěti dětí. Jeho rodiče, oba učitelé, emigrovali do belgického Konga, ale když v Kongu začala krize, vrátili se zpět. To byly Dutrouxovi čtyři roky. Od roku 1971 žili jeho rodiče odděleně a Dutroux zůstal se svou matkou. Když mu bylo 16 let, začal se živit tím, že poskytoval sexuální služby mužům. Vyučil se ale také elektrikářem.
V roce 1975 se ve svých 19 letech oženil s Michel Lelièvreovou a narodili se jim dvě děti. V roce 1983 jeho manželství skončilo rozvodem, ovšem to už měl poměr s Michelle Martinovou. V té době byl často bez práce, a naopak za sebou už celkem dlouhou kriminální historii včetně loupežných pouličních přepadení, drogového dealerství a krádeží automobilů. Ta, poněkud překvapivě, prodával i do Československa a Maďarska. Tímto způsobem si dokázal zajistit dost peněz, aby mohl žít v relativním pohodlí.
Jenže nezůstalo jen u toho. V únoru 1986 byli Dutroux a jeho družka Michelle zatčeni za únos a znásilnění pěti mladých dívek a v dubnu 1989 byl odsouzen na třináct a půl roku vězení, Michelle dostala pětiletý trest. Téhož roku se ve vězení vzali a nakonec spolu měli celkem tři děti.
Už v dubnu 1992 byl ale Dutroux za dobré chování propuštěn na podmínku. Dokázal potom přesvědčit psychiatra, že je duševně nemocný a dostal invalidní důchod. Od lékaře také získal prášky na spaní a sedativa, která později použil ne pro sebe, ale k uklidnění svých dalších obětí.
Na svou další kriminální aktivitu se důsledně připravil. Nejprve zakoupil sedm povětšinou opuštěných domků a ve třech z nich mučil dívky, které unesl. Ve své rezidenci v Marcinelle vybudoval v suterénu tajnou kobku skrytou za masivními betonovými dveřmi maskovanými jako police. Tato tajná místnost byla 215 cm dlouhá, ani ne metr široká a vysoká 164 cm.
Znovu byl zatčen v roce 1996 jako podezřelý z toho, že unesl, mučil a sexuálně zneužil šest žen ve věku mezi 8 a 19 lety, z nichž čtyři zemřely. V roce 2003 se potom během vyšetřování rozvedl. V procesu provázeném značnou publicitou byl rok na to usvědčen ve všech bodech obžaloby, včetně vraždy svého bývalého spolupachatele, a odsouzen k doživotnímu vězení. Michelle, nyní jeho bývalá manželka, byla usvědčena jako jeho spolupachatelka a téhož roku odsouzena k 30 letům vězení. Kromě jiného i za to, že podle výsledků vyšetřování nechala dvě unesené dívky zemřít hlady a jejich těla zakopala v plastových pytlích na zahradě. Psychologicky jí v očích soudu přitížilo i to, že zatímco ty dívky umíraly hlady, své psy, ovčáky, Michelle krmit nezapomněla. V roce 2012 byla podmínečně propuštěna, i když se proti tomu pořádaly protesty. Projednávalo se i Dutrouxovo propuštění, ale tato žádost byla v únoru 2013 zamítnuta.
Řada nedostatků při vyšetřování zločinů této dvojice vyvolala v Belgii rozsáhlou nespokojenost s prací orgánů činných v trestním řízení, jak policie, tak soudů. Je neuvěřitelné, že policisté při prohlídce Dutrouxova domu nedokázali objevit dívky uvězněné v suterénu, i když slyšeli jejich křik. Spokojili se s Dutrouxovým tvrzením, že tak křičí děti hrající si na ulici. A nezarazil je ani nález pout, chloroformu, lubrikantů a gynekologického zrcadla. Nepochopitelné bylo i jednání soudu, který tak nebezpečného zločince propustil z vězení na podmínku poté, co si ze svého prvního 13-tiletého trestu odpykal jen tři roky. Teprve až utrpení jeho dalších šesti obětí a smrt čtyř z nich pohnula belgický stát k reorganizaci systému práce jak policie, tak trestních soudů.
