Od Kněževse až do Vltavy
Únětický potok vyvěrá ze studánky Ouvalka v Kněževsi a spěchá k prvnímu mlýnu na své cestě krajem, Čermákovu. Mlelo se v něm snad ještě v roce 1990. Do Kněžívky, dnes místní části Tuchoměřic, vtéká Únětický potok kolem Prchalova mlýna, který stojí v těchto místech nejméně od roku 1410. Přes svoji dlouhou historii a výstavnost neušel po roce 1989 smutnému osudu, téměř naprosté devastaci. Potok dále pokračuje kolem Kraumanova mlýna postaveného v roce 1689 a Koukalova mlýna zbořeného v roce 1983. U něj se však dochoval alespoň náhon, jako jediný na celém potoce. Následující mlýn U Kadeřábků také stihla nepřízeň osudu, před 1. světovou válkou vyhořel.
Štěrbův mlýn na samotě mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi patřil ve dvacátých letech minulého století k oblíbeným výletním místům. Poslední mlýn spadající do k. ú. Tuchoměřice nese tradiční jméno Kopanský, snad proto, že dříve náležel k Přední Kopanině.
Ve Statenicích stály na Únětickém potoce další dva mlýny, Hovorkův spíše na kraji obce a téměř v jejím středu mlýn Chmelařův.
Vencovský mlýn se nachází v Černém Vole v místech, kde stará velvarská silnice překonávala Únětický potok. Pocestní se tehdy před další cestou mohli občerstvit v hospodě vedle mlýna. Dnes tak mohou učinit v druhém černovolském mlýně, Potůčkově, po válce dlouho známém chovem laboratorních zvířat.
Pomalu se tak blížíme ke dvěma únětickým mlýnům, Hornímu (Liškovu) a Dolnímu (Záporkovskému) a přicházíme do nejkrásnějšího úseku Únětického potoka, Tichého údolí. Stojí zde Trojanův mlýn, známý jako dějiště seriálu Byli jednou dva písaři, a dále po proudu mlýny Tůmův, Spálený, Nový a jako poslední, v našem výčtu 18., mlýn Braunerův.
Nejmladší a nejstarší
Tím 19. mlýnem, pokud doopravdy existoval, by byl mlýn, který stával v Černém Vole, místní části obce Statenice. Dochovala se o něm sice jen krásná pověst, to však neznamená, že by se nemusela zakládat ani trochu na pravdě. Tím spíše, že podle ní se tento vůbec nejstarší mlýn na Únětickém potoce nacházel na velmi příhodném místě, přibližně tam, kde dnes stojí Vencovský mlýn v Černém Vole, místní části obce Statenice.
Proč se mu ale vlastně říká Vencovský? Dříve se totiž Černý Vůl jmenoval Vencov, a to údajně podle našeho nejznámějšího světce a patrona české země, sv. Václava (cca asi 907 – 935). Ten sem podle legendy vozíval obilí, které vlastnoručně vypěstoval, aby z něj osobně umlel mouku na hostie, které poté i sám pekl. Proč si však vybral právě tento mlýn? Zřejmě proto, že ležel hned u známé zemské stezky zvané Via Magna, po níž jezdíval z Prahy na Levý Hradec a na Budeč. Měl to tedy při cestě a zajížďka do mlýna ho nijak zvlášť nezdržela.
Kdybychom připustili, že se tato pověst zakládá na pravdě a že se v době sv. Václava skutečně stával v Černém Vole na potoce mlýn, byl by to zřejmě jeden z nejstarších mlýnů nejen u nás, ale i v Evropě.
Na rovnou dvacítku výčet mlýnů na Únětickém potoce dorovnává Statenický mlýn, novodobé satelitní městečko se stejnojmennou restaurací. Mouka se zde pochopitelně nikdy nemlela a mlít nebude, vzorně upravené břehy potoka, a především malý rybníček však připomínají malá vodní díla v okolí mlýnů v době jejich největší slávy.
Dokonalý průvodce
Pokud se chcete o historii mlýnů na Únětickém potoce dozvědět více, ne-li téměř všechno, určitě si vezměte k ruce průvodce nejzasvěcenějšího, knížku Petra Jiráska Mlýny na Únětickém potoce. Při její četbě, ale i ve skutečnosti, můžete projít podél celého potoka a najednou ho uvidíte úplně jinýma očima. Očima nadšeného badatele, tuchoměřického rodáka, který nejenom, že věnoval svému pátrání množství času a námahy, ale výsledky své práce neváhal vydat vlastním nákladem v úpravě, za kterou pokulhávají i mnohá renomovaná nakladatelství.
