Pověsti jsou spojené například i se zříceninou Valdek v srdci Brd. Protéká jí Červený potok, který vyvěrá v hloubi brdského pohoří. Jedna ze zdejších pověstí vypráví o tajemném nočním únosu pana Oldřicha Zajíce z Valečka. Bylo to prý tak, že ho dva podivní cizinci přenesli z hradního nádvoří vzduchem na křídlech větru na vzdálenou lesní louku a tam mu představili překrásnou pannu v zářící kouli. Požádala ho, aby v těch místech postavil klášter.
Pověst má toto pokračování: dodnes se prý v poledne a o půlnoci ve zříceninách Valdeka zjevují bílá a černá paní. Obě čekají na své vysvobození.
Raně gotický hrad Valdek postavil snad údajně skutečně právě unesený Oldřich Zajíc, člen rodu Buziců, kolem roku 1260. Na zřícenině je dochována gotická věž, palác a opevnění s předhradím.
Nedaleko Berouna na vysokém ostrohu nad řekou se tyčí zřícenina bájného hradu Tetín, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů do údolí řeky Berounky. Cesta k hradu vede nejlépe z obce Srbsko. Lze sem dojet autem nebo vlakem. Z někdejšího hradu se zachovala jeho severozápadní část, za povšimnutí stojí i část věžovité brány, zbytky zdiva hradního paláce a hluboký příkop.
Ocitáme se tedy v 9. století, v době vzniku zdejšího slovanského hradiště. A pokud budeme dál v historii hradu pokračovat, pak je důležitým datem rok 921, kdy byla na knížecím dvorci zavražděna kněžna Ludmila. V 11. a 12. století sídlili na dvorci knížecí úředníci, v polovině 13. století tady stál už středověký královský hrad, který nechal postavit král Václav II. Hrad býval sídlem královského lovčího a říká se, že i přemyslovských levobočků.
Bájný hrad Tetín je příjemný cíl letního výletu, ale pokud byste chtěli pokračovat Berounskem dál, pak se můžete vydat na hrady Karlštejn, Nižbor, Karlík a Točník.
Poblíž Týnce nad Sázavou stojí zřícenina hradu Zbořený Kostelec, která je také turisticky příjemným cílem. První zmínka o hradu, který se jmenoval Kostelec nad Sázavou, pochází z roku 1341. Tehdy jej král Jan Lucemburský dává do zástavy Oldřichu z Valdeka, majiteli sousedního Týnce.
Zřícenina s příznačným názvem Zbořený Kostelec leží nad vesnicí stejného jména nad řekou Sázavou a je chráněna jako kulturní památka České republiky. Z původního hradu se na východní straně zachovaly zbytky padacího mostu, také pozůstatky paláce vnitřního hradu i s opěrnými pilíři.
Ve druhé polovině 15. století zde byla vestavěna obytná budova. Přístupovou cestu do hradu od řeky chránila oválná bašta. Hrad v roce 1467 dobyla vojska krále Jiřího z Poděbrad a od té doby je vlastně zříceninou.
Už v minulém století si zříceninu hradu Zbořený Kostelec oblíbili romantici i umělci. Při svých toulkách Posázavím ji navštívil a nakreslil do památníku básník Karel Hynek Mácha.
Kelty připomíná ve středních Čechách zřícenina hradu Kostomlaty, jinak také Mydlovar, nedaleko obce Ostré a Šnepova při pravém břehu Labe. Jméno Kostomlaty a Mydlovar je odvozeno od způsobu někdejšího vaření mýdla, prvním krokem bylo rozbití kostí, druhým krokem jejich vaření a loužení a konečným produktem bylo mýdlo.
První zmínka o Mydlovaru se v archivech objevuje už v roce 1223 a vztahuje se k Sezemovi z Kostomlat, který pocházel z jihočeského rodu pánů z Choustníka. Přesně není jasné, zda on nebo jeho nástupce Mutina z Kostomlat postavil na labském břehu nedaleko od Kostomlat cihlový hrad jménem Mydlovar. Každopádně to byl dvoudílný hradní areál, který chránila bujná příroda i vysoké valy a uměle vyhloubené příkopy.
Říká se, že ještě v roce 1870 stály u vchodu do vnitřního valu hradu dva mohutné duby. Jeden z nich byl dutý a do jeho dutiny se jednou při bouři vměstnalo víc než dvacet lidí. Ještě v polovině 19. století se pod duby každoročně konala slavnost sněženek, která k vítání jara vábila místní i lidi z okolních obcí.
