Orlík v pověstech
Asi dva kilometry od Humpolce se ukrývá na zalesněném kopci v nadmořské výšce 645 metrů zřícenina hradu Orlík. Dříve byl nazývaný Humpolcem, a známý je především tamními neobvyklými nálezy. Tedy, existuje mnoho pověstí a povídaček, podle nichž je na hradě dodnes ukryt velký poklad, který zde uložil už bohatý rod pánů z Dubé, prvních majitelů hradu. Není to prý ale poklad ledajaký, podobně jako k těm ve skalách se i k němu vchod otevírá na Velký pátek, a ještě jen na chvíli. Však také nejeden příběh praví tu o pasáku, tu o děvečce, jak se ztratili a v Rozkoši nebo Plačkově je pohřešovali i celý rok – do příštího Velkého pátku. Hovoří se také o přízracích, které se na hradě zjevují; dočíst se můžeme o postavě s pochodní, o tajemném černém muži s rukama bez prstů a dalších strašidlech, která snad hlídají právě onen poklad.
Tajné průzkumy Orlíku
Abychom mírně pozměnili téma od spíše pohádkových pokladů k nálezům bližším dnešní realitě, zaměřme se nyní na nález, který se doložitelně odehrál, a to v době poměrně nedávné. Má však patrně vazby na nálezy další, zřejmě učiněné během druhé světové války nacistickými jednotkami. Ale abychom nepředbíhali – v roce 2003 byl na hradě za oprav zdiva nalezen velmi podivný nerost. Dokonce nebylo jisté, zda se vůbec o nerost jedná, a není divu. Expertiza ukázala, že jde o velmi vzácný nestabilní izotop uranu, který se objevuje pouze na třech místech na světě, a tím dalším je Jihlava. Tedy místo poměrně nedaleké. Tento kovově šedý, podivně vyhlížející kámen byl tamním horníkům známý již od středověku, ale nepřikládali mu větší význam. Za běžných podmínek to ani není třeba, ovšem za určitých okolností se tento izotop umí chovat velmi podivně. Reaguje totiž na elektromagnetická pole, která umí zpětně sám ovlivňovat. Objeví-li se tedy tato hornina ve větším množství, je schopna dokonce značných elektrických výbojů, například jako by přitahoval blesky.
Ostatně, během války byl Orlík německou armádou uzavřen a probíhaly zde jakési tajné práce, prý se hodně kopalo. Oficiálním důvodem byl tehdy archeologický výzkum. Mohlo to být i cokoliv jiného, mohlo jít o zakopávání předmětů, které neměly být nalezeny. Na druhou stranu ale kterékoliv jiné místo je lepší než hrad, kde se dá předpokládat spíše kopání obráceným směrem, tedy k nalézání – například onoho bájného pokladu. Němci tedy skutečně mohli hledat, a podle městských pamětí prováděly práce zvláštní jednotky SS. Jisté teorie hovoří o souvislosti s nálezy stejného nerostu až v Jordánsku, také v počátcích války, nacisté zde hledali desky biblického Desatera. Jakkoliv se to může zdát podivné, nacistická vojska skutečně věnovala velkou snahu nalezení Archy úmluvy, desek Desatera a dalších náboženských artefaktů světového významu. Důvodem byly patrně Hitlerovy osobní záměry – není tajemstvím, že byl okultismem přímo posedlý a snažil se vidět jasnou spojitost své domnělé role s klíčovými body světové historie i náboženství, mystiky a duchovna. Případné nalezení archy nebo rozbitých desek Desatera by mu, alespoň podle toho, jak Němci věc chápali, dávalo možnost tyto pilíře nynější světové civilizace uchopit a ovládnout. A to pomíjíme, že se jedná o předměty nejposvátnější právě nenáviděným Židům.
Ale zpět k uranu – podle některých teorií byly desky Desatera vytesány právě z tohoto materiálu. Jedná se o velmi odvážnou teorii, pro niž je jen málo podkladů, ale výsledky zmíněného výzkumu německého inženýra Franze Wienera v Jordánsku tímto směrem ukazují. V každém případě, ať už teorie je, nebo není podložená, unikátní izotop vzácný je a jistě stál za pozornost a snahu nejen Němcům za války, ale také o půl století později sovětským jednotkám, které hrad na čas také uzavřely. A může to být náhoda i nemusí, ovšem pravděpodobnost, že by šlo o vojenská cvičení či obsazení výhodného strategického bodu, nebo dokonce hledání zlatého pokladu podle pověstí, je velmi malá.
Dnes můžeme na Orlík vyjít bez omezení nebo snad obav, že nám návštěvu ovlivní nějaký tajemný kámen. Ty se však ukrývají nejspíše hluboko v zemi, a tak hradní poklad stále čeká na své objevení, snad příští generací.
Orlík ve filmu
Hradní areál posloužil i jako kulisa pro známou filmovou pohádku Václav Vorlíčka Jak se budí princezny (1977). Orlík v ní představoval sídlo Růženčiny závistivé tety Melánie. Poznat jej můžeme především v jedné z úvodních scén, kdy přijíždí na zříceninu koňské spřežení s králem (Jiří Sovák) a královnou (Milena Dvorská) v doprovodu stráže. Dnešní dřevěný most vedoucí k bráně do zadního hradu však ve filmu neuvidíte, postaven byl o několik let později.
Na Orlík na výlet
Pokud jste se nechali zlákat a rozhodli jste se romantickou zříceninu navštívit, můžete si samozřejmě vybrat, jaká forma dopravy pro vás bude výhodnější nebo zajímavější. Pokud upřednostníte cestu vlakem, doporučujeme přijet do Humpolce, od jehož vlakového nádraží vás povede souběžná žlutá a zelená turistická značka do centra města. Směrem k hradu můžete využít okružní naučnou stezku Březina a poté jít po běžné žlutě nebo modře značené trase. Areál zříceniny je přístupný do konce října v otvírací době a můžete si jej prohlédnout samostatně bez průvodce.
