Vydáme-li se z Rokycan do nedaleké obce Březina, můžeme se po turistické značce pustit kolem stejnojmenného zámku, který je bohužel nepřístupný, zámeckým parkem až ke zřícenině hradu, jenž dnes sice nese jméno Salon, jeho původní jméno je však rovněž Březina. Hrad byl postaven brzy po roce 1387 Jindřichem z Elstrberka. Podle historika Augusta Sedláčka hrad zpustl ve válečných letech po roce 1642.
Roku 1758 koupili radnické panství, do něhož hrad patřil, Šternberkové a známý přírodovědec a mecenáš Jan Kašpar ze Šternberka dal v roce 1810 zpustlý hrad zrestaurovat a přebudovat na altán. Dnes nám zbytky této zajímavé stavby poskytují možnost příjemného posezení. Po odpočinku se můžeme vydat na raně středověké hradiště Březina, které se podle nalezených keramických zlomků datuje do 9. – 10. století. S největší pravděpodobností se tu však hradiště nacházelo již v době halštatské, což však dokazuje pouze jediný nalezený střep. Zajímavostí místa je fakt, že zde, v severovýchodní části hradiště, u výrazného kamene ohrazeného půlmetrovým okrouhlým valem, hledal archeolog Matyáš Kalina hrob bájné kněžny Kazi, který se zde měl údajně nacházet…
Pokud budeme pokračovat po lesní cestě, dojdeme až do obce Osek. Nad obcí nelze přehlédnout zdejší dominantu, zříceninu letohrádku Kamýk. Ta se vypíná ve výšce 378 – 420 m.n.m. Je odtud nádherný výhled do okolí. Letohrádek dal po roce 1750 postavit hrabě Jan Šternberk. Není bez zajímavosti, že do letohrádku se jezdilo z nedalekého oseckého zámku na loďkách po Podzámeckém rybníku, který byl zrušen po zániku železáren v Oseku roku 1814. V roce 1839 tak zbyla z letohrádku již jen ruina.
Přímo pod Kamýkem se také nachází židovský hřbitov založený pravděpodobně v 18. století. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1895 a do dnešních dnů se dochovalo asi 50 náhrobků. Celé okolí je krásně upraveno a přímo nabádá k odpočinku.
Za návštěvu rozhodně stojí i nedaleké poutní místo Vršíček v obci Litohlavy, necelé čtyři kilometry od Kamýku. Poutní kostel Navštívení Panny Marie Na Vršíčku byl postaven v letech 1744 – 1747 jako poděkování za ochranu a pomoc v době epidemie moru, která se Rokycansku vyhnula. Ke kostelu vede kamenné schodiště s vytesanými jmény rodin, které přispěly na stavbu kostela. Od tohoto poutního místa pak lze po nenáročné cestě dojít pohodlně přímo do Rokycan, vzdálených pouze tři kilometry.
