zavřít mapu
… Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni, do vzdálenosti tři míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do čtrnácti dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládat nechtěl, nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí. Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po dvanáct let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje třináctým rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu vína ročně…
Tak praví nařízení Otce vlasti z roku 1357. Moudré rozhodnutí. Královské slovo bylo zákon, tento však byl i velmi citlivý a vstřícný k majitelům pozemků. V jeho větách je obsaženo celé Karlovo mládí. Prosluněná Francie, vinice s bohatou úrodou a řeky vína, o kterých se lidem v chladných Čechách ani nesnilo.
V něčem to pravda je, v něčem není. Jisté je, že císař vyrůstal na francouzském královském dvoře. Nebyl však takový pesimista, co se týče podnebí v Čechách. Rozhodl se pozdvihnout vinařství nejen na Moravě ale i v okolí Prahy. Víno bylo lahodný nápoj, ale také i významný obchodní artikl.
Později získával zkušenosti již doma. Jako markrabí projížděl celou Moravou a zjistil, že podmínky pro pěstování vína jsou zde velmi dobré. Zkušenosti, které zde získal, aplikoval později i v Čechách. Na Litoměřicku a Mělnicku obzvláště. Ne, nebyl první.
Víno se zde pěstovalo již velmi dlouho. Na Mělnicku to byla Karlova praprapraprababička, kněžna Ludmila, o půl tisíciletí dříve. I její vnouček a patron České země Václav pěstoval vinnou révu. Karel nechal přivézt některé francouzské odrůdy. Nebylo to těžké, jako burgundský král to mohl zařídit ze dne na den. V jedné klasické básni dokonce toto víno popíjí s Buškem z Velhartic.
Mělnické vinice patří neodmyslitelně ke koloritu celého kraje. Řekne-li se Ludmila, nemyslí se tím jen světice, uškrcená na Tetíně, nýbrž i lahve charakteristického tvaru, který připomíná kalamář. Znalcům a milovníkům se nabízí červená i bílá Ludmila, podle chuti. Modrý portugal a Müller –Thurgau, jak fajnšmekři dobře vědí. To červené je rakouského původu, z okolí Vöslau, to bílé je původu švýcarského. Na zdejších vinicích obrácených k jihu, se jim náramně dobře daří. Tak jak si přál Karel IV. Navštívit zdejší sklepy rozhodně stojí za to. Nesmí se však spěchat. Víno není voda a nemá rádo spěch. Věděl to i Otec vlasti, když před více jak šesti stoletími přitiskl pečeť na svoji listinu.
