Nedaleko renesančního letohrádku královny Anny, naleznete velmi zajímavé a ojedinělé, umělecké dílo. Zpívající fontánu. Tento bronzový skvost si v roce 1562, objednal císař a český král, Ferdinand I. Habsburský. Návrh vytvořil významný italský umělec, sochař a malíř Francesco Terzi. Jeho kresby se staly předlohami pro různé účely, včetně uměleckých návrhů pro kovolitecké a tiskařské práce. Od roku 1554 je zmiňován v Praze, jako malíř arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského, pověřený návrhem fontány pro královskou zahradu.
Podle Terziho návrhu vytvořil řezbář Hanuš Peysser dřevěný model. Výrobou formy a odlitím do bronzu, byl pověřen kovolijec Tomáš Jaroš z Brna, umělec světové extratřídy. Zvon Zikmund ve zvonici Svatovítského chrámu, o hmotnosti šestnáct tun, je též jeho dítě.
Fontána byla kolektivním dílem mistrů svého oboru. Osadit jednotlivé figury, cizelérské práce, to všechno si vyžádalo šest let času. Ani císař, ani Tomáš Jaroš se však nikdy do tónů zpívající fontány nezaposlouchali. Blížila se další válka s Turky, a to nehovoří fontány, ale děla. Tomáš Jaroš odešel odlévat děla do Košic, kde také roku 1571 zemřel. Voda do fontány byla přivedena až za tři roky po jeho smrti.
Fontána byla nejen uměleckým, ale i technicky náročným dílem, o hmotnosti více než pěti tun. Mistr Jaroš zvolil pro svoji práci měkký bronz, s vyšším obsahem cínu, kolem šesti procent. Je sestavena ze dvou nádrží, ve tvaru mušlí spojených silným, kovovým sloupem. Umělci nešetřili figurálními motivy bájných postav, vrchol fontány je pak zakončen soškou dudáka. Původně nad ním bývala ještě dvouhlavá orlice.
Jako zpívající se označuje proto, že voda dopadající na bronzový disk vytváří zvuk. Pokud přiložíte ucho zespodu na bronzovou mísu s dopadající vodou, zaslechnete zvláštní tón. Odborník, nebo hudebník by vám řekl, že se jedná o komorní tón a. Pokud však budete poslouchat pozorněji, zvuk vám začne připomínat vzdálené zvonění všech pražských zvonů.
