Celá výstava pokrývá v Centru současného umění tři patra. Ta jsou rozdělena do částí, jež evokují základní složky psýché podle psychoanalytika C. G. Junga. Je zde tedy tělo, „nadčlověk“ a podvědomí. V prvním patře těla se fotografka nebojí ukazovat tabuizovaná témata, jako jsou nahota, sex, porod nebo smrt. Druhé patro se zaměřuje na Nadiin osobní život. Jsou zde snímky její rodiny, fotografie z cest. Cyklus Na cestě obsahuje ty nejsilnější záběry. Vyskytují se tu fotky z jízdy taxíkem po Praze, ale například i ty pořízené v Terezíně.
Hodně snímků má jedno společné, a to jsou andělé. Ty se nejčastěji vyskytují v posledním patře výstavy, které je zaměřeno na vnímání a podvědomí. Největším kouskem je série fotografií, jež znázorňují Adama a Evu v ráji. Tato série vznikla spontánním focením dvou lidí v přírodě. Po opakovaném vyvolávání, skenování a zvětšování vzniklo dílo, které nejen září neobvyklými barvami, ale vyzařuje i něco hlubšího. Donutí člověka se zamyslet.
Nadia Rovderová pracuje ve své tvorbě s chybou. Snímky jsou rozmazané, nezaostřené, barvy vybledlé. Nejčastěji používá analogové fotoaparáty, do nichž je schopna vložit i tři roky expirovaný film, jen aby zjistila, co to udělá. Nebojí se z aparátu sundat objektiv a tvořit bez něj. Často fotí za jízdy v autě. Nejvýznamnější je však pro ni aspekt tlukotu srdce. Autorka při své tvorbě hodně vnímá, jak její srdce zrovna pracuje, jak dýchá a jak se to odráží v jejím umění. Fotografie často zachycuje na dlouhou závěrku, takže v čase, kdy mačká spoušť a drží ji, je ovlivněna každým nepatrným pohybem. Tím je třeba nádech. Stačí lehounký pohyb těla při pořizování této fotografie a výsledné dílo je rozmazáno. Pro mnohé by to byla zkáza a výsledek by letěl do koše. Nadia to však považuje za něco více. Za něco magického.
Tlukot srdce je tak na výstavě nejen vidět, ale také slyšet. Je jím obohacena střední část, kde má divák možnost tlukot z díla téměř cítit. Celá výstava je pak doplněna o fragmenty básní, které Nadia začala psát již během studií na žurnalistice v Bratislavě. Fotomalby, jak sama autorka svá plátna nazývá, jsou odrazem její nadměrné citlivosti a vnímavosti. Uvědomila si totiž, že jí fotografie tímto způsobem dává mnohem více možností jak otisknout realitu než malba.
Výstava s názvem Fotofatal 1999–2020 je k vidění v Centru současného umění DOX do 9. listopadu 2020.
