Kolik máme v Česku světově proslulých spisovatelů? Hašek, Čapek, Havel? Moc těch jmen není, že? A Milan Kundera se i vedle nich tyčí jako nepřehlédnutelný solitér, který nemá v dějinách české literatury obdoby.
Jenže jak se říká, doma není nikdo prorokem. Kundera si, podobně jako jeho souputník Pavel Kohout, v 50. letech zadal s fanatickým budováním zářné socialistické budoucnosti, aby pak později prohlédl a v 60. letech nebojácně poukázal na tragické chyby režimu, který v jeho začátcích tak nadšeně podporoval. A odveta komunistů, které v srpnu 1968 přišla podpořit vojska Varšavské smlouvy, ho pak, stejně jako Kohouta, nakonec vyhnala do emigrace.
Ale kdo ví? Možná, že kdyby ho osud neodvál do Francie, kde byl neomylně rozpoznán jeho literární talent, třeba by se nikdy nedočkal více než tří tisíc vydání svých knih v 54 jazycích světa. A možná by se víc donekonečna pitvaly jeho omyly a pochybení, kterých se (možná) dopustil.
Teď se tedy bude při příležitosti jeho skonu o něm mluvit víc než obvykle, ale pak, stejně jako v ostatních podobných případech, jakkoliv rozporuplné a kontroverzní okolnosti jeho života postupně vyblednou a zůstanou tu jen jeho knihy, z nichž některé jsou opravdu nesmrtelné!
Zdroj: autorský text
