Nejvytíženější pražská komunikace už potřebovala rekonstrukci jako sůl. A těch 140 tisíc aut, které po ní každý den projíždělo, se samozřejmě nikam do vzduchu nevypařilo. Čekal se obrovský průšvih a dopravní kolaps metropole.
Ten ale překvapivě nepřišel – náměstkovi Scheinherrovi se podařilo „opravu století“ připravit natolik dobře, že se o ní od jejího zahájení v podstatě nemluví. Není totiž moc proč. Stavbaři usilovně pracují a ani řidiči nijak zvlášť nešílí.
Ovšem pochvala za tento husarský kousek většině urputných kritiků Scheinherra vázne na jazyku. Všimli jste si?
Přitom to vážně chtělo hodně odvahy, aby se pustil do projektu, na kterém se může pokazit snad úplně všechno. První vážnější komplikace se v podstatě objevují až teď – socialističtí stavebníci do mostu „nacpali“ mnohem víc železobetonových armatur a nalili na něj mnohem víc asfaltu, než měli, což rekonstrukci prodlouží skoro o měsíc.
Asi se tak chtěli u této velkolepé stavby „posychrovat“. Přece jenom 352 metrů dlouhý a 15 metrů široký most nad Prahou vyžadoval i v jejich době pořádnou troufalost. Jenže bez ní se velké věci nikdy nenarodí.
Dokáží to zpovykaní Pražáci ocenit, i když třeba jinak pražské papaláše zrovna milovat nemusí?
