Ukrajinští Romové, kteří se momentálně houfují na pražském hlavním nádraží, dostali bydlení ve stanech v Troji. Sto padesát z nich. Jejich přespávání na podlaze nádražní haly bylo už pro český stát i hlavní město neúnosné.
Co ale bude dál? V současných vedrech přebývat ve stanech pod žhnoucími paprsky slunce také není příliš lákavá varianta. Celou pomoc navíc komplikuje skutečnost, že velké množství z nich má kromě ukrajinských pasů i maďarské. Ty totiž může získat každý, kdo prokáže, že má mezi svými předky někoho s maďarskou krví. Kvůli maďarskému občanství ale teď v očích českých úřadů na dočasnou pomoc nárok nemají.
A i když občanská pomoc ze strany Čechů je vůči ukrajinským uprchlíkům nevídaná a dechberoucí, co se týče Romů z Ukrajiny, je rozdíl v pomoci právě tomuto etniku viditelný. A to i přesto, že v Čechách raději v těchto otázkách všichni našlapují jen velice opatrně, aby nečelili obvinění z rasismu či diskriminace. Víc než o rasový problém tu jde totiž především o kulturní rozdíly, o rozdílné úrovně například hygienických, sociálních či pracovních návyků. A k té jejich mají určitě daleko i čeští Romové třeba ze Žižkova či Karlína.
A pak je tu hlavně problém s jazykem. Ukrajinští Romové pocházející ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny totiž umí často právě jen maďarsky. A tak si říkám: Co je poslat tam, kde jim budou líp rozumět? Viktor Orbán se dlouhodobě pasuje do role zachránce Maďarů, který si umí hravě poradit s každým problémem. Tak prosím, může se tedy postarat i o tyto své krajany a uvidíme, jak to zvládne…
