Jarek Nohavica svou novou písničkou Za všechno můžou oni opět rozbouřil české veřejné mínění. Jedni ho kritizují, že už vůbec nestojí za nic, druzí ho chválí za to, jak znovu uhodil hřebík na hlavičku.
Jeden novinář ve své glose označil tuto píseň za „hudebně chatrnou a textově přihlouplou skladbu“, aby ji vzápětí dorazil označením „slabomyslná odrhovačka plná školáckých rýmů, bez chuti, vtipu, nápadu, čehokoliv, co by ospravedlnilo její existenci“.
Těžko říct, nakolik vnímání díla kohokoliv ovlivňuje znalost jeho života, činů a postojů. I kdyby byl například Hitler bůhvíjak talentovaný malíř, stejně mu to u spousty lidí nebude nic platné.
Ostravský bard Nohavica, kterého miloval téměř každý, si to u mnoha Čechů nejdřív rozlil svou spoluprací s StB. Mnozí tomu ani nemohli uvěřit a ti nejvěrnější mu to nakonec stejně odpustili, protože – ruku na srdce – jen málokdo může s jistotou říct, že by tváří v tvář výhrůžkám tajných policistů obstál.
Pak přišel rok 2018 a on dostal metál od Putina. Tehdy ještě nebyla válka na Ukrajině a ocenění získal za své geniální překlady písní Vysockého a Okudžavy. Metál si ponechal, i když mu to opět mnozí vyčítali. Když pak Rusko napadlo Ukrajinu, nabízelo by se ocenění vrátit. On to ale neudělal, čímž znovu ztratil přízeň mnohých. Stejně tak jako kvůli „paktování se s dezoláty“, jak někteří označili jeho spolupráci s nositeli nemainstreamových politických názorů.
Jenže on je pořád talentovaný písničkář. A je otázka, jestli – kdyby teď nebyl na jakési pomyslné černé listině – by ti, kteří mu dnes spílají, dokázali slyšet, že ta píseň vůbec není o Babišovi ani o Putinovi. A ani o něm samotném. Ale o nás. A o naší tendenci neustále se vymlouvat, že za naše zpackané životy může vždycky někdo jiný.
Zdroj: autorský text
