Třicátá léta ve znamení krize. Před 91 lety se u nás odehrála největší evropská stávka

23.3.2023
Jaroslav Svoboda

Krach na newyorské burze 24. října 1929 byl spouštěčem několik dalších let trvající hospodářské krize, která se netýkala jen Spojených států, ale i Evropy. Československo se tehdy v této souvislosti mohlo „pyšnit“ největší stávkou v Evropě. O co přesně šlo a kdo stávkující podpořil?

Velká mostecká stávka, jak je známa největší stávka své doby u nás i v Evropě, která se odehrála v severozápadních Čechách, začala přesně před 91 lety, tedy 23. března 1932, a trvala až do 19. dubna. Stávka nabrala neobvykle velkých rozměrů, byla totiž podpořena i menšími stávkami na Kladensku či Ostravsku. Solidaritu se stávkujícími navíc vyjádřily i významné osobnosti své doby, mezi kterými nechyběl Jan Werich s Jiřím Voskovcem, Vítězslav Nezval, Vladislav Vančura nebo Ivan Olbracht.

Stávka byla fakticky reakcí na negativní dopady, které celosvětová hospodářská krize měla na dělníky v našich zeměpisných šířkách. Mezi hlavní požadavky stávkujících patřilo zastavení snižování mezd a propouštění horníků. Zajímavé jsou i počty stávkujících, celkem se totiž do stávky připojilo několik tisíc horníků z jedenatřiceti dolů. Mostecká stávka tak byla největší stávkou v tehdejším Československu, která nebyla nijak potlačena.

Jaký byl průběh největší stávky?

Samotné stávce předcházelo hned několik zásadních událostí. Už 15. března 1932 došlo k důlní katastrofě na šachtě Kooh-I-Noor v Lomu u Mostu, při které zemřelo několik horníků. O dva dny později pak Mostecká uhelná společnost dala výpověď 153 horníkům na dole Nelson v Oseku. Dalších 383 horníků pak dostalo výpověď 21. března v Dolním Jiřetíně. Tím už však přetekl onen pověstný pohár trpělivosti mosteckých horníků, kteří ještě téhož dne požadovali stažení výpovědí. Jelikož jim nebylo vyhověno, vstoupili 23. března do stávky, jejímž heslem bylo Jednota-Stávka-Vítězství.

Architekt, který zachránil Němce od totální zkázy. To byl Albert Speer

Politici situace využili

Především politické strany KSČ a Německá nacionálně socialistická dělnická strana hbitě využily nastalé situace. Obě partaje se do stávky přímo zapojily. Druhá jmenovaná navíc využívala faktu, že zpočátku se krize projevovala především v průmyslových oblastech s německým obyvatelstvem. Zpočátku sice byla stávka v režii horníků a odborářů, ovšem to jen opravdu v jejích začátcích. KSČ dokonce na sever Čech přesunula část svého ústředního výboru a na řízení stávky se začali podílet i Gottwald se Zápotockým. V tiskovém oddělení Ústředního stávkového výboru pracovali komunističtí novináři a spisovatelé Julius Fučík a Géza Včelička. Ve výboru pak byli i členové DNSAP. Po roce 1948 pak KSČ celou stávku vykládala jako boj horníků proti buržoazii pod výhradním vedením strany.

Jaké byly výsledky?

Horníkům byly nakonec garantovány alespoň některé z požadavků, např. nesnižování mezd a zastavení propouštění. To bylo skutečně velikým úspěchem na tehdejší dobu. Ovšem jak už bylo řečeno, stávka byla brzy zpolitizována a především KSČ a DNSAP na ní sbíraly body.

Zdroj: Wikipedie



Nepřehlédněte