Účel světí prostředky a ve válce to platí stonásobně. Historie Rozkazu č. 227

28.7.2020
Karel Dudek

Každý jistě zná výraz, že nepřítel byl zdecimován. V dnešní době to přeneseně znamená, totální zničení. Není to tak úplně přesné. S touto metodou, kterou si můžeme již být bezpečně jisti, že existovala, přišli starověcí Římané. Bylo to trestání vlastních vojáků za zbabělost v boji. Zdecimovat znamenalo popravit každého desátého. Odvozeno od latinského decimus, čili deset. Ve filmu Dákové, je krásná scéna, kdy jsou provinilí vojáci shazováni z aquaduktu.

Stalinův „rževský mlýnek na maso“ pomohl Sovětům obklíčit Pauluse u Stalingradu. Nikdo to však tehdy nevěděl

Dalším příkladem je Madlonův jízdní pluk, který 2. 11. 1642 utekl z bitvy u Breitenfeldu, kde strhl k útěku i další jednotky. Vítězství Švédů bylo zdrcující. Rozsudek nad zbabělci nebyl zdrcující o nic méně. Důstojníci byli sťati, prostí vojáci o svůj život metali kostky. Kat Mydlář syn, je potom oběsil. Bylo jich devadesát, takže je věšel na stromy podél cest. Stalo se v Rokycanech 14. 12. 1642, takže si útěkáři svůj život příliš neprodloužili.

Třetí hromadné popravování vojáků bylo 21. 6. 1918 v Kragujevaci v Srbs28ku. Vzbouřili se zde vojáci Trenčínského 71. pěšího pluku. Bylo toho více, co je vedlo ke vzpouře. Po převelení z ruské fronty nedostali dovolenku, opožďoval se žold, šikanování ze strany důstojníků. Vzpoura byla potlačena a bylo popraveno čtyřicet čtyři vojáků. Příběh byl rovněž zfilmován.

Nejschopnější Stalinův generál. Sovětský maršál Tuchačevskij se stal obětí intriky mocných

Moderní doba sebou přinesla i další zdokonalení. Preventivní. Zbabělost či jiné provinění nekončilo okamžitou popravou, nýbrž bylo pouze odloženo. Převelením do trestného praporu. Takové jednotky byly většinou nasazovány na nejohroženější úseky fronty, aby si mohli vojáci dobýt ztracenou čest. Měli je všechny armády světa. Je jasné, že takových přeživších mnoho nebylo. Dát se zajmout, to bylo často řešení, které zachraňovalo život.

FOTO: Rozkaz č. 227

Rozkaz č. 227 - diorama bitvy 1Rozkaz č. 227 - diorama bitvy 2Rozkaz č. 227 - válečný hřbitovRozkaz č. 227 - Stalinova busta na Rudém náměstí

Stalinův rozkaz byl krutý. Ovšem v situaci, ve které se nacházela Rudá armáda, byl nutný. V létě 1942 vstoupila válka do rozhodující fáze. Wehrmacht se již otřepal po ústupu od Moskvy, a opět to byla obávaná a tvrdá armáda. Taktika, kterou praktikoval kdysi Kutuzov, už neplatila. Rusko bylo sice veliké, ale další ústup nic neřešil. To, co nepřítel mohl získat, a co by mu umožnilo válku vyhrát, za Uralem neleželo. Zdroje byly v Evropě a struna byla napjatá k prasknutí. Krutý a z našeho pohledu nelidský rozkaz dokázal nepřítele zastavit. Účel světí prostředky a ve válce to platí stonásobně.



Nepřehlédněte