Jedním z nejvýznamnějších objevů pražských archeologů byl v roce 2007 nález fragmentu městské hradby staré tisíc let pod budovou AMU na Malostranském náměstí. Tato lokalita prý kdysi byla místem, do kterého se „stékaly“ západní i východní obchodní cesty. Archeologové sní o tom, že v budoucnu najdou mincovnu. Objev dokazuje, jak tehdy městské hradby nebyly nehybné, ale naopak „pulzovaly“.
Hladová zeď a legendy
K největšímu rozvoji hradeb došlo v éře Karla IV., který vytvořil z Prahy město královské i císařské. Tehdy se Praha rozrostla, takže měla pak 5 000 domů. V roce 1348 začal budovat Nové Město pražské i s hradbami, Karlštejn, nechal postavit Karlovu univerzitu, v roce 1357 začal stavět Karlův most a o tři roky později i Hladovou zeď na Petříně, která měla strážit a chránit hlavně královské sídlo a Malou Stranu s podhradím. Hladová věž měla předsunuté věže, bastiony, bylo jich celkem 8.
Jedna věž se zachovala, ale není k vidění. Je zabudována v základech kopule hvězdárny. Legenda říká, že Hladová zeď je hladová, protože bránila lidi před hladem. Ve skutečnosti měla bránit krále a jeho lidi jako obranné opevnění před cizími nájezdy. Další důvod byl ten, že tu bylo plno opuky.
Hradby vyrostly jako houby po dešti
Systém budoval Karel IV. od roku 1348 do roku 1350, pouhé dva roky. Hradby vedly od Vyšehradu na Poříčí. Součástí opevnění byly 4 brány: Poříčská (Poříčí), Horská (ulice Hybernská), Prokopská (nahoře na Václavském náměstí) a Svatojánská (u Ječné ulice). Brány byly postaveny jako průjezdové a chráněné dvěmi bočními věžemi, doplňovaly vyšehradské opevnění. Král opevnil Pražský hrad, Malou Stranu včetně Petřína a Strahovské brány, hradby se táhly k Újezdu v podobě Hladové zdi. Byly široké 2 metry, vysoké 4-9 metrů, stavěli je z břidlice, křemence a hlavně z již zmíněné opuky.
První hradby jsou ještě starší
Ale ochranný systém je ještě starší než ten karolínský. Opevnění sice vznikalo už v románském 9. století, ale nejstarší prvky opevnění prvních Přemyslovců, to byly hlavně mohutné valy a příkopy. Teprve za vrcholných Přemyslovců, Václava I. a II., byly budovány velkolepé kamenné hradby i s věžemi. Obehnaly královské sídlo i Staré Město, na ně pak navázalo hradební opevnění Karla IV. se 4 bránami a 19 věžemi. Hradby se táhly od opevnění vyšehradského přes Botič a Nusle, Sokolskou a Mezibranskou ulicí kolem Národního muzea na Těšnov.
Od novoměstské bašty ke Koňské bráně vedla ještě jedna hradba, v délce bezmála 1,5 kilometrů. Zatímco brána Koňská a Svinská patřily k Novému Městu, Poříčská a Horská ke Starému Městu. Karel IV. novoměstské a vyšehradské hradby doplnil ještě o brány Špičku a Pražskou, ta byla však za husitů pobořena.
Francouzi šplhali po žebříkách
V dalších stoletích brány chátraly, i když v některých se bydlilo ještě za třicetileté války. Tehdy Ferdinand III. nechal hradby posílit a postavit dalších 10 bran, 40 bastionů a Prahu prohlásil za pevnost. Hradby dosáhly už délky 17 kilometrů. V roce 1694 nahradila bránu Svinskou Žitná brána. Hradby ožily ještě za sedmileté války 1741-42 a za napoleonských válek na začátku 19. století. V roce 1838 vznikly sypané valy a zalamovaná hradba nad řekou. Když se však Francouzi dostali do Prahy, přešplhali se po hradbách na žebříkách. Stejně tak za prusko-rakouské války 1866 byla Praha vyklizena bez boje.
Hradby i brány padají
Později v 19. století nastal rozvoj výstavby domů a dopravních cest. Od roku 1874 se začalo hradební opevnění bourat a protáhlo se to až do roku 1920-30. Jako první byla císařem Františkem Josefem I. prolomena hradba pod Vítkovem, potom brány Poříčská a Koňská. Některé hradby byly zbourány, někde se dochovaly jako Hladová zeď a Mariánské hradby, které se zachovaly liniově v pásu jednotlivých originálních bašt a jedné, Písecké, brány, od Letné přes Pohořelec, podél Hladové zdi až po Újezd, celkem 20 bastionů v úseku Újezd-Letná. Dochovaly se i fragmenty v Nuslích (Folimance), vyšehradské hradby a citadela. Jak ukazují nové archeologické průzkumy, nacházejí se i další, dosud skryté na jiných místech postupně i dnes.
