Výstava ukazuje zajímavosti z historie dělostřelectva v 17. a 18. století a zároveň mapuje fakta. Použity byly reprodukce starých tisků, které jsou součástí Historického fondu knihovny. A důvod, proč výstava vznikla?
Oslavy třísetletého výročí vzniku fondu
Jednak má zpopularizovat samotný Historický fond, který se může chlubit unikání sbírkou zhruba 27 tisíc titulů, z toho 3000 starých tisků vydaných před rokem 1800, jednak byly důvodem oslavy třísetletého výročí vzniku fondu Národní technické knihovny. A protože knihovna původně vznikla jako škola pro vojenské inženýry, zvolené téma se jednoduše hodilo a autor výstavy čerpal z dobových učebnic pro budoucí důstojníky.
„Zaměřil jsem se na tisky se signaturou „F“, což je zkratka pro fortifikace. Skutečně jsem jeden tisk po druhém prohledal a hledal zajímavé mědiryty a dřevořezby. Z nich byly vybrány ty nejlepší. Pokoušel jsem se je samozřejmě i smysluplně seřadit, s čímž byl občas problém, protože to lze udělat podle mnoha hledisek. Celkem jsem prošel několik stovek tisků, vybrána byla nakonec necelá stovka reprodukcí,“ říká autor výstavy Petr Nouza z Národní technické knihovny s tím, že měl několik tipů, které tisky na výstavě nesmějí chybět.
Vymyslet popisky bylo těžké
Na přípravě výstavy pracoval Petr Nouza dlouho, v hlavě měl téma od ledna. A nejtěžší bylo podle něho vymyslet k reprodukcím odpovídající popisky. „Já se opravdu necítím být odborníkem na dělostřelectvo 17. a 18. století. Konzultoval jsem to proto s odborníky a dohledával údaje v nejrůznějších zdrojích.“
Nakonec se mu podařilo reprodukce i tematicky rozřadit. A tak je třetí patro z největší části zasvěceno mapování procesu postupu výroby děl, přičemž jsou k vidění i titulní listy některých příruček. Čtvrté patro je věnováno částečně pevnostnímu obléhání, k vidění jsou tak ukázky obléhání pevností z hlediska útočníků i obránců, zčásti se zde Petr Nouza věnuje i logistice, tedy převážení děl na bitevní pole. Poslední část výstavy Ultima Ratio Regum/Poslední argument králů je k vidění v pátém patře Národní technické knihovny a věnována je dělům jako takovým.
„Dělostřelcem nemohl být jen tak někdo, musel být gramotný a mít nějaké matematické znalosti. A odměnou mu bylo to, že byl lépe placený než pěchota,“ popisuje osobu dělostřelce Petr Nouza.
