Film neexistoval, fotografie byla stále luxusní novinkou, a tak zbývaly jen šikovné ruce a fantazie. Informace nelétaly z jednoho konce planety na druhou, rychlostí světla, ale hezky rozvážně, celé týdny i měsíce čekaly na palubách zaoceánských lodí. Byly zaznamenány v denících cestovatelů, vědců, vojáků, námořních důstojníků, misionářů. Ukrývaly se ve vyprávěních námořníků v přístavních krčmách, kde se po každé sklenici grogu počet útočících divochů obyčejně zdvojnásoboval, a suchozemské krysy poslouchali s otevřenými ústy.
Fantazie pracovala na plné obrátky. Fantastické obzory, bizarní krajiny i lidé. Jen málokterý malíř dokázal zachovat smysl pro realitu a zachytit skutečnost takovou, jaká byla, ne takovou, jakou si ji vysnil. Čtenáři tak nároční nebyli. Obrázky 3D byly kdesi za obzorem času, a oni při obavách o osud svých hrdinů příliš neřešili geografické či etnografické omyly ilustrátorů. I když ti v tom byli většinou nevinně, protože ilustrovali jen to, co si přečetli.
Spisovatele a ilustrátora už tedy máme a nyní přichází na řadu pan vydavatel Podivuhodných cest. Pierre – Jules Hetzel. Narodil se v roce 1814, a vystudoval práva ve Štrasburku. Od roku 1837, kdy založil vlastní nakladatelství, se stal prakticky nepostradatelným pro celou plejádu velikánů té doby. Victor Hugo, Honoré de Balzac, Émile Zola, Charles Baudelair a samozřejmě Jules Verne.
Po bouřlivém roce 1848 byl vypovězen do Belgie a do roku 1859 žil v Bruselu. Ani zde nezahálel a vydával knihy Victora Huga, který si rovněž užíval politického exilu. Po návratu do Paříže vydal nádhernou, pohádkovou knihu, od Charlese Perraulta, s rytinami malíře Gustava Doré. Jeho sen byl stejný jako ten Verneův, a tak se později skvěle doplňovali. Vydat cyklus románů, ve kterém by se poutavou a dobrodružnou formou shrnuly znalosti zeměpisné, astronomické, fyzikální, zkrátka vědecké poznání té doby.
To on vymyslel název Podivuhodné cesty. Kolik románů byste dokázali vyjmenovat? Všechny? Ne, to je žert, pochopitelně. Nikdo by z hlavy a na první dobrou nedal dohromady všech šedesát dva titulů. Pan Hetzel nebyl jenom nadšencem. Byl i náročným vydavatelem. Přestože po fenomenálním úspěchu románu Pět neděl v balónu, v roce 1863, nabídl Vernerovi smlouvu na dvacet let, s podmínkou, že bude psát dva romány ročně. Uměl být i kritický. Když se mu něco nelíbilo, požádal Vernea o přepracování.
Byl velmi sečtělý, proto Verne jeho připomínky bral v úvahu a netrpěl v jeho případě uraženou ješitností. Například druhořadý příběh, s názvem Strýček Robinson, neváhal přepracovat do úžasné knihy Tajuplný ostrov, který se čte dodnes. Pan Hetzel zemřel 17. 3. 1886, v Monte Carlu, a závazky jeho vydavatelství převzal syn. Smrt v jeho případě přišla pozdě. Pan Hetzel se už dávno stal nesmrtelným.
