Inspirací k jeho dílům byl dozajista vědecký a technický pokrok devatenáctého století. Neexistuje snad knihovna, která by neobsahovala nějaké jeho dílo a při vyslovení jména kapitán Nemo, se před námi objevují tajemné hlubiny oceánů a ponorka Nautilus. Jistě, to je jen jeden střípek z jeho díla. Hrdinů jeho románů je spousta a Podivuhodných cest je více než šedesát. Jedno však Verneovi hrdinové mají společné. Napadá vás, co je spojuje? Napovím vám.
Hrdinové v jeho knihách většinou neoplývají svaly. Nežijí a netrpí touhou po moci. Nederou se na výsluní hromadami mrtvol a potoky krve. Pokud vítězí, je to chytrostí. Píšu chytrostí, nikoliv lstivostí. Vědí si rady v situacích, kdy člověk neznalý selhává a neuspěje. V jeho románech se vždy najde alespoň jedinec v kolektivu, který má znalosti potřebné k tomu, aby celý příběh dopadl dobře. Zeměpisec Paganel a Děti kapitána Granta, inženýr Cyrus Smith a Tajuplný ostrov, astronom Palmyrin Rossete a Na kometě. To je jenom nepatrný zlomek.
Nad zlem zde nevítězí ještě větší zlo, ale rozum a statečnost. Pracovitost, odvaha a nezdolná vůle. Pro někoho dnes směšné pojmy, bohužel.
Zkusme si to trošku představit. Rozbouřené moře a písečná pláž, na kterou nás vyhodily vlny. Promáčené šaty a v kapse nůž. Nic víc. Naštěstí nejste sami. Zachránilo se vás pět a vy musíte bojovat o přežití. Nevíte, kde jste. Na GPS a mobilní telefony zapomeňte, píše se rok 1865. Je vám zima, nemáte se kam ukrýt a máte hlad. To, co máte dělat, vám nikdo nenapoví, žádné moudré elektronické rady. Vědomosti musíte mít v hlavě a musíte je umět použít. To, kde jste, vám řekne Slunce a hvězdy. Stačí jen vědět, co musíte udělat, aby vám to řekly. Nejste bezbranní, máte přeci nůž. Luk a šípy vám pomohou. Kde vzít vhodné dřevo a jaké? Z čeho udělat hroty do šípů? Internet vám neporadí. Musíte to mít v hlavě. Ale nechme toho. Nikdo dnes po lidech nechce, aby se z nich stali chodící encyklopedie. I když se píše rok 2019, můžeme být shodou okolností vrženi na pustý ostrov. Že je to nesmysl? Budiž. Snažím se pouze říci, že určité, řekl bych základní množství nezbytných informací, by měl mít člověk v hlavě vždy. Může se dostat do situací, ve kterých mu pomohou přežít.
Nemohu si odpustit menší vsuvku, která vás upozorní na to, že český průmysl nebyl v 19. století žádnou popelkou, a Verne o tom dobře věděl. V knize Tajuplný ostrov, vyrábí inženýr Smith kyselinu sírovou, podle postupu známého v Čechách, což doslovně svým přátelům vysvětluje. Taktéž v knize Cesta do středu země si profesor Lindenbrock pochvaluje, že už dosáhli větší hloubky, než jakou má nejhlubší důl v Příbrami v Čechách.
Verneovky nám však říkají i něco jiného. Snaží se nás přimět k pokoře a úctě k lidskému poznání. Jistě, když otevře dnešní desetiletý kluk nějakou verneovku, tak nad technickými možnostmi jejich hrdinů vyprskne smíchem. Neprávem. Můžeme se usmát nad sto let starým dědečkem automobilem, proč ne, ale posměch si nezaslouží. Na úsvitu elektřiny byl prostý galvanický článek a stehýnka žab, která sebou škubala. Dnešní elektronika je pouze výsledkem rozhodnutí, které kdysi učinil tento experimentátor. Neřekl si, že se o nesmysly nebude zajímat. Naopak. Co za tím vězí, proč to tak je? Položil si tuto otázku a my dnes máme internet a mobilní telefony. Bez někdy úsměvných vynálezů, bez těchto pradědečků, by nebyl dnešní svět. Jules Verne má i dnes co říci.
