Dva čeští cestovatelé překonali náročnou 4300 km dlouhou trasu z Mexika do Kanady. Během 148 dní čelili extrémnímu počasí, vysokým horám i setkání s medvědem grizzly.
Vousatý zálesák svírá v ruce kytaru. Za ním praská oheň a ohřívá polévku v kotlíku, na kterou čeká nejen on, ale i celá parta, která se chystá přenocovat pod hvězdnatou oblohou. Na protějším skalisku se mihotá jeho obrovský stín a pod ním hučí ve tmě neviditelné, vltavské peřeje. To již nejsou Svatojánské proudy a osada Ztracenka. Tento večer zde Teskně hučí Niagara.
V těchto dnech máme ideální příležitost navštívit staré přátele. Ne, tím nevybízím k obcházení vyhlášené karantény. Čekají vás na stránkách příběhů ve vaší knihovničce a možná, že se tam nudí stejně, jako se nejspíš nudíte i vy. Možná si řeknete, tobě se to mluví, můžeš doma sedět od rána do večera. Ale právě pro tyto čtenáře je tento článek určen. Pro ty, kteří už do práce nemusí a kterým se možná začalo stýskat.
Příhodu vskutku neuvěřitelnou zažila sv. Luisa de Marillac (12. 8. 1591 – 15. 6. 1660). Skoro jako z nějakého dobrodružného románu. Vše začalo tím, že se narodila v panství Ferrières v blízkosti Paříže jako nemanželské dítě. Její otec pocházel ze starého šlechtického rodu a nijak významně se o ni nestaral…
Ti dva se nikdy nesetkali. Jeden z nich žil v Novém světě, druhý byl ctihodným občanem města Amiensu. První z nich teprve získával jistotu při chůzi a druhý ji pomalu, ale neodvratně, začínal ztrácet. Devatenácté století se chýlilo ke konci. Století válek, katastrof i tragédií? Jistě, ale ty žádný správný dobrodruh nechce opakovat. Když fantazie, tak ať to tedy stojí za to. Objevování, poznávání, cestování. Nové obzory, nové, tajemné pevniny, vystupující z mlhy před lodní přídí.
Jej osud by mohl docela dobře posloužit jako základ pro některý z romantických a dobrodružných románů Alexandra Dumase. Nechyběl by v něm tajemný původ záhadné kněžny, proticarské spiknutí, úklady, vraždy, láska, a nakonec i povodeň a smrt. Jak to s ní tedy bylo?
Přiznám se, že jsem byl trošku na rozpacích. Stalo se to v té samé chvíli, kdy jsem se rozhodl napsat tento článek. Jak ho napsat, aby nebyl ani příliš patetický, ani příliš smutný? Aby nevypadal jako strukturovaný životopis? Rozhodl jsem se pro tento okamžik zavrhnout minulý čas. Koneckonců, je to rozměr tajuplný a velmi často si dělá to, co ho napadne. Takže Ivan Mackerle stále miluje záhady. Jsou neodmyslitelnou součástí jeho života i nyní.
Přestože o tom, jaká dobrodružství ve světě tento spisovatel skutečně zažil, panují pochybnosti, o jednom pochybovat nelze. Jako český vlastenec a odbojář byl za války zatčen a zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Hrdinou tedy byl zcela jistě.
Když jsem vybíral obrázky do galerie k tomuto malíři, byl jsem opravdu na rozpacích. Které mám zvolit? Kterým dát přednost? Přetěžká volba, i když je jich nepřeberně. Každý si najde ty své oblíbené, děti i dospělí. Školáci i vědci. Namalovat události, krajiny, postavy, věci, pokud je mám před očima, nemůže být příliš těžké. Aspoň si to myslím. Nedomaluji dnes, vrátím se na stejné místo zítra, pozítří, za týden. Namalovat vlastní představy, vnitřní obrazy, produkty tvůrčí fantazie, podepřené znalostmi a studiem, to už je opravdové umění. Má to naštěstí jednu nespornou výhodu. Nemusíme opustit ateliér.
Dnes uplyne 191 let od chvíle, kdy se ve francouzském městě Nantes narodil spisovatel, jehož knihy byly a já věřím, že ještě jsou, součástí touhy lidí po dobrodružství. Ne nebojte se, nebude to žádný dlouhý a vyčerpávající životopis. Chtěl bych se na tohoto autora podívat trochu z jiného úhlu.
Český kryptozoolog, záhadolog a spisovatel Ivan Meckerle. Rodák z Plzně, kterého od mala přitahovala podivná stvoření, tajemná místa a legendy. Absolvent strojního inženýrství na ČVUT, který se vzdal své profese, aby si splnil sen. Stal se „lovcem záhad“.
Máme parné léto a nejeden z nás vypadá po pobytu na slunci jako rudoch. Dokonce i v televizi se to letos hemží rudochy, pravda – balkánskými. Pravidelně každý týden se s nimi můžeme potkávat v legendárních koprodukčních filmech podle románů německého spisovatele Karla Maye. Apačský náčelník Vinnetou v podání Pierra Brice a jeho pokrevní bratr Old Shatterhand v podání Lexe Barkera se stali hrdiny pro několik generací diváků. Pojďme si říct něco o skutečných životech našich hereckých idolů, které jsou neméně zajímavé.
Mnohá z žen by si přála prožít v erotice něco netradičního, ať už pro zpestření nebo ze zvědavosti. Dnešní doba tomu nahrává, témata dříve tabuizovaná se stávají běžným námětem hovoru a po Padesáti odstínech šedi jako by padly všechny hranice. Chcete prožít něco podobného jako hrdinka tohoto příběhu?
Už jen pár dní, přesně do silvestrovské druhé hodiny odpolední si můžete v Národním technickém muzeu prohlédnout poklad lodní sbírky, Nike. Jachtu, kterou postavil slavný český mořeplavec Richard Konkolski (*1943 v Bohumíně) a v polovině 70. let s ní obeplul svět.