Jménem se nazývala Jelizaveta Alexejevna a narodila se kolem roku 1745. Později byla známa mj. jako kňagiňa Vladimirskaja (kněžna Vladimirska, franc. princesse de Voldomir), kněžna Alžběta Alexejevna, Fräulein Frank, či Madame Trémouille. Své nejznámější jméno, kněžna Tarakanovová nebo Tarakanoff, odvozené od ruského slova tarakan (šváb) dostala až později v literatuře, divadelních dílech, filmech, či na obrazech, zřejmě na základě kusých údajů o jejím životě a zejména jejích posledních okamžicích. Za svého života pod tímto jménem známa nebyla.
Dotyčná kněžna či princezna se prohlašovala za dceru Alexeje knížete Razumovského a Alžběty Ruské (1709 – 1761) a jako taková měla být vychována v Petrohradě. Není však jisté, kde a kdy se přesně narodila, dokonce není ani známé rodné jméno. V dospělosti Rusko opustila a zavítala do mnoha míst západní Evropy. V Německu měla krátké známosti s mnoha panovníky. Stala se také milenkou hraběte Filipa Ferdinanda Limbursko-Stirumského a nechala se jím vydržovat v naději, že se s ní hrabě ožení.
V toskánském Livornu byla zajata knížetem Alexejem Orlovem (1737 – 1807), kterého vyslala carevna Kateřina II., aby ji jako falešnou kněžnu a případnou strůjkyni proticarského spiknutí vyhledal a přivedl zpět do Ruska. Orlov ji svedl a poté vlákal na palubu ruské lodi, kde ji nechal zajmout. Její „zatčení“ způsobilo v Itálii pobouření, zejména pak toskánský vévoda vyjádřil své rozhořčení nad takovým porušením mezinárodního práva. Existuje však ještě jedna verze průběhu tohoto únosu, podle které byla „princezna“ nalákána na loď pod záminkou slibu manželství s Orlovem, kde tento pár potom opravdu oddal skutečný kněz.
V každém případě Orlov kněžnu Tarakanovovou v květnu 1775 přivezl do Ruska. První výslech „princezny“ se konal hned následující den – 26. května. Devět „otázek“, na které musela odpovědět, vypracovala sama carevna. Výslech byl veden ve francouzštině. Pak byla zajatkyně uvězněna v Petropavlovské pevnosti, v prosinci téhož roku ve vězení zemřela na tuberkulózu a byla pohřbena na hřbitově Petropavlovské pevnosti.
Existuje ale také hypotéza, že úmrtí kněžny Tarakanovové bylo zinscenované a že kněžna potom byla přinucena skrývat se v klášteře pod jménem Dosifea. Tajemná řeholnice toho jména je přitom skutečně evidována v Ivanovském klášteře v období od roku 1785 až do její smrti v roce 1810. Giuseppe Gorani v knize vydané v Paříži roku 1793 přišel dále s tím, že „princezna“ zemřela ve vězení následkem bičování.
Dobrodruh Vinský, jehož příběh byl poprvé uveřejněn v roce 1860 a který byl rovněž vězněn v Petropavlovské pevnosti, vzpomínal na dalšího tamního vězně jménem Aleksejevskij. Ten byl prý svědkem rozhovoru či spíše hádky, „princezny“ s Orlovem. Nejprve s ním velmi ostře a hlasitě mluvila, potom se rozplakala a když se od Orlova odvrátila, bylo vidět, že je těhotná, Ve vězení také porodila, osud dítěte znám není. Tentýž Vinsky také tvrdí, že „princezna“ zemřela v pevnosti při povodni roku 1777, protože se o ni nikdo nestaral a byla tam ponechána svému osudu.
Další spekulace o osobě této tajemné princezny se objevily v roce 1867. Informace vyšly v prvním svazku francouzsky psaných pamětí knížete Petra Dolgorukova. Uvádí se v nich, že princezna Tarakanovová byla „dcerou polského Žida“ a že kníže Radziwill ji podporoval jako uchazečku o ruský trůn. „Princezna“ podle něj zemřela v Petropavlovské pevnosti při porodu dva roky po povodni. Autor rovněž slíbil, že historii „princezny“ podrobně odkryje ve druhém svazku svých pamětí, ty však zůstaly nedopsány. O identitě a skutečných osudech ženy známé jako kněžna Tarakanovová tak můžeme spekulovat stále a zřejmě do nekonečna.
