Vojenské hlídky na hradbách jsou bdělé a pozorné. Zde, za těmito hradbami ještě vládne senát a lid římský. Protější les je však již barbarský. S Germány byla vždycky potíž. Vzpomínka na tři ztracené orly, kdysi za božského Augusta, byly stále ještě nepříjemně živé. Je nutno být obezřetný. Válka s Parthy, na východě impéria, oslabila tuto věčně horkou hranici na Dunaji. Ani mocný Řím nemá legie na rozdávání.
Slovo „Ilumináti“ pochází z latinského slova „osvícení“ a toto pojmenování si přivlastnilo více historických skupin, které spolu neměly příliš společného. Jejich společným rysem bylo, že tyto skupiny vlastnily gnostické texty nebo jiné tajné informace, které držely v tajnosti. Už jen pro své vlastní bezpečí.
Alespoň je o tom přesvědčen muž, který se tohoto činu dopustil, turecký ultranacionalista Mehmet Ali Ağca (nar. 9. ledna 1958). Zasáhl papeže celkem čtyřmi ranami z pistole ráže 9 mm s cílem ho zabít. Nepodařilo se. Ale proč?
Jej osud by mohl docela dobře posloužit jako základ pro některý z romantických a dobrodružných románů Alexandra Dumase. Nechyběl by v něm tajemný původ záhadné kněžny, proticarské spiknutí, úklady, vraždy, láska, a nakonec i povodeň a smrt. Jak to s ní tedy bylo?
Konec 1. světové války zastihl jednoho z architektů československé samostatnosti, generála Milana Rastislava Štefánika (21. července 1880 – 4. května 1919) v době, kdy to nejlepší měl vlastně ještě před sebou. Už se toho ale nedočkal.
Pokud se o velkých tajnostech říká, že jsou jak „na španělském dvoře“, ještě víc to platí o dvoře ruském. Dodnes proto nevíme, jak přesně byl zabit ruský car Pavel I., syn Kateřiny II., ani kdo měl prsty ve smrti jeho první ženy. Anebo neměl?