Záhadný konec zakladatele samostatného čs. státu. Havárie Štefánikova letadla zůstala neobjasněna

28.10.2019
Václav Pavlík

V onom slavném roce 1918 nebylo Štefánikovi ještě ani čtyřicet. Tomu také odpovídal jeho tehdejší, mírně řečeno neusedlý, způsob života. V odboji zcela jistě výhoda, v začínající republice by to však mohl být problém.

 Když se podíváme na Štefánikův životopis, jasně v něm vidíme stopu „dobrodružného“ genu. Po studiích astronomie v Praze se roku 1904 vydal do Paříže, aby své znalosti prohloubil u nejslavnějších astronomů své doby, Camilla Flammariona a Pierra Janssena. Ve „službách astronomie“ se potom za účelem různých pozorování dostal např. na Tahiti a Mont Blanc, do Turkestánu a do Petrohradu a za vyjednání povolení k zřízení sítě francouzských meteorologických stanic a telegrafu v Ekvádoru a na Galapágách byl roku 1913, již jako francouzský občan, vyznamenán křížem Rytíře Čestné legie.

Slavná Rota Nazdar položila základy naší armády. I když z ní moc nezbylo

Když Masaryk na podzim roku 1914 opustil Rakousko-Uhersko a dostal se později do Francie, obrátil se ve věci odboje na tamní vlastence, tj. Štefánika a Beneše. Zvláště Štefánik, v té době už v Paříži pevně usazený, který znal „kde koho“, včetně bratrů ze své zednářské lóže, byl o třicet let staršímu Masarykovi platnou pomocí. Je možné, že již tehdy ho Edvard Beneš, jeho vrstevník (1884 – 1948) „neměl rád“ a žárlil na něj, jak na jeho úspěchy v různých jednáních, tak i u žen. Všichni, Štefánik, Beneš i Masaryk, měli v odboji stejný cíl, po převratu se však jejich zájmy nutně začaly lišit a místy nejspíš i křížit.

Masaryk se stal prezidentem, Beneš ministrem zahraničí a Štefánik ministrem vojenství. Ministerstvo vojenství tehdy mělo na starosti především zahraniční legie a vedle něj existovalo ještě ministerstvo národní obrany vedené Václavem Klofáčem, do jehož působnosti spadala československá armáda.

Československo mělo svoji armádu dříve než vlastní stát. Jaké byly první roky naší armády?

Už z tohoto „rozhození“ funkcí bylo jasné, že ministerstvo vojenství je jen dočasná instituce a že Štefánik tímto ministrem dlouho nebude. Již 21. března 1919 se Beneš v jednom ze svých dopisů ptá Masaryka, co pak se Štefánikem? A dokonce navrhuje, že Štefánika požádá, aby se funkce ministra vojenství sám vzdal s tím, že by se pak mohl stát velvyslancem v Paříži nebo Římě. Chtěl ho tak vyšachovat z domácí půdy? A kdyby ano, tak proč? Čím ho Štefánik ohrožoval?

V té době generál Štefánik pobýval v Římě a vedl různá diplomatická jednání. Na svoji první cestu do Československa se začne chystat až koncem dubna 1919. Přátelé mu navrhují, aby vzhledem k svému chatrnému zdraví k cestě využil sanitní vlak, kde bude k dispozici lékařský doprovod i salonní vůz. Generál si však svůj návrat do vlasti představuje poněkud okázaleji, a proto požádá náčelníka italského generálního štábu, aby mu na cestu přidělil letadlo s posádkou, konkrétně třímotorový bombardovací dvouplošník italské výroby Caproni Ca.33, velké a těžké letadlo s rozpětím kolem 23 metrů a s otevřenou kabinou. A neodradilo ho ani varování jeho samotného konstruktéra Caproniho.

Generál Klecandu našli jako Jana Masaryka mrtvého pod okny jeho bytu. Byla to nešťastná náhoda nebo politická vražda?

Když do poněkud neohrabaného bombardéru generál Štefánik 4. května usedal, trval na tom, že bude sedět na místě prvního pilota. Narychlo se ještě tedy měnil zasedací pořádek, i když se to veliteli posádky moc nezamlouvalo, alespoň si vymínil, že generál bude pilotovat jen v klidnějších fázích letu.

Když v 8.07 stroj odstartoval, let probíhal podle předpokladů a po zdolání cca 390 km letadlo začalo v 11.15 hodin kroužit nad Bratislavou. Na přistání nalétávali několikrát, italský velitel, který v té chvíli letadlo řídil, měl zřejmě obavy z podmáčeného terénu a nebyl si jistý směrem a silou větru. Při jednom ze vzletu se v cca 11.40 hodin najednou vzestupná dráha bombardéru zlomila a letadlo začalo padat k zemi. Štefánik po dopadu ještě chvíli žil, ostatní byli na místě mrtví.

Zlatá éra první republiky: Od posledního dne prezidentování T.G. Masaryka uplynulo 82 let

Nečekaná a obrovská tragédie již ve své době zavdala příčinu ke spekulacím, že šlo o atentát. Leteckou nehodu samozřejmě vyšetřovala příslušná komise a dospěla k závěru, že pád letounu mohly způsobit dvě věci. Buď praskla anténa radiostanice a zablokovala lanko vedoucí k výškovce anebo se Štefánik, rozčilený neschopností italského kapitána, pokusil převzít řízení, přitom omdlel, padl na řídící páku a tím poslal letadlo k zemi.

Třetí, ne tak podloženou možností, zůstává ta, že letadlo omylem sestřelila československá protivzdušná obrana, protože o letu, vedeném v kategorii „tajný“ nevěděla a spletla si italské letadlo s maďarským, označeným stejnou trikolorou jako je ta italská. S Maďarskem tehdy bylo Československo ve válce a bránilo se jeho snaze získat část jižního Slovenska. Jako kardinální důkaz pro tuto verzi posloužila výpověď svědka, který prý viděl Štefánikovu leteckou bundu s jasnými průstřely. V tom případě by však muselo jít i jinou bundu než o tu, která je vystavena v Muzeu M. R. Štefánika v jeho rodné obci Košariská. Anebo došlo k úmyslné výměně bund s cílem zakrýt fakt, že Štefánikovo letadlo bylo sestřeleno? Možná to zní nepravděpodobně, ale když jde ale o spiknutí, je vůbec něco nepravděpodobné?

Rakousko-Uhersko jsme neměli bourat. 10 věcí, které by dnes byly lepší. Anebo ne?

Při pitvě, byť jen částečné, vyšlo kupodivu najevo i to, že Štefánik měl žaludek v té době zcela v pořádku. Soudí se tedy, že ony „blíže nespecifikované“ žaludeční obtíže byly, přinejmenším později, nervového původu. Je také doloženo, že Štefánik nápadně často omdléval, zvláště pak při stresu, a život mu neusnadňovala ani přísná dieta, kterou „kvůli žaludku“ dodržoval. Propadal prý také depresivním náladám.

V případě, že však šlo o atentát, většina pramenů označuje jako jeho „objednavatele“ Edvarda Beneše. Štefánika totiž velmi rozhořčilo, když zjistil, že Beneš tajně podepsal s Francií smlouvu v neprospěch Itálie, a co hůř – měl prý důkazy o tom, že Beneš zpronevěřil část peněz vybraných od dárců na čs. legie, hodlal tyto důkazy zveřejnit a Beneše pohnat před řádný soud. To by znamenalo Benešův politický, a možná i lidský konec.

FOTO: Generál Štefánik

Generál Štefánik - 1Generál Štefánik - 5Generál Štefánik - 800px-Milan.Rastislav.Stefanik.(1880-1919).Rusko 21. července 1880 Košariská – 4. května 1919 Ivanka pri Dunaji)Generál Štefánik - M. R. Štefánik mezi vlastenci ve WashingtonuGenerál Štefánik - Milan Rastislav Štefánik
Další fotky
Generál Štefánik - Mohyla generála Milana Rastislava Štefánika

Po Masarykovi by se tak stal prezidentem někdo jiný, možná právě Štefánik. Možná by fašistickému a potom i komunistickému nebezpečí čelil rozhodněji než Beneš, možná by odjel nějak do ciziny a věnoval se dál astronomii. Možná. Historie prý nezná žádná „možná“ a žádná „kdyby“. V historii této letecké havárie jsou však četná „kdyby“ její nedílnou součástí. A tak už to taky zřejmě zůstane.

 



Nepřehlédněte