Antický svět je pro filmaře velmi zajímavou dobou. Je dost vzdálený na to, aby scénárista mohl popustit uzdu fantazii, a příliš blízko, aby se dal použít jako alegorie na různé události současných dnů. Vystupují v nich lidé, které lze chválit, pomlouvat i nenávidět, aniž bychom se museli obávat obálky s barevným pruhem. I scénárista je jenom člověk a postavy příběhu může milovat či nenávidět. Promítne do své práce nejen historická fakta, ale fantazii. Čím méně informací, tím větší manévrovací prostor.
Lucius Aurelius Commodus. se narodil 31. 8. 161. To druhé jméno vám zřejmě napoví. Ano, syn vznešeného a vzdělaného Marka Aurelia. Hlavní padouch a lotr z filmu Pád říše římské, i o mnoho let mladšího a počítačovými triky prošpikovaného filmu Gladiátor.
V tom prvním svého otce nechá otrávit jablkem, v tom druhém jej udusí na hrudi. Kdesi ve vojenském ležení, na severu. Jsou to krásné filmy a diváky ani nenapadne, vidět na Commodovi něco pozitivního. Je v tom však nevinně, nemůže se bránit a bylo by dobré, pokusit se o jeho rehabilitaci.
Narodil se jako desáté dítě, ale protože jeho sourozenci umírali ve velmi mladém věku, pozornost jeho otce se upjala na něho a jeho bratra Antonia. Tak, jako ve středověku někteří synové panovníků získávali královský titul již v dětském věku, tak se i Commodus stal ceasarem již v pěti letech. Jen on sám, případná konkurence, jeho dvojče a bratr Antonius zemřel. Commodus tvrdošíjně zemřít odmítal a Marcus Aurelius usoudil, že je zřejmě pod ochranou bohů. Dopřál synovi to nejlepší možné vzdělání a čtrnáctiletý Commodus se s otcem odebral na římsko-markomanskou hranici a účastnil se války.
Takže to nebyl žádný zhýčkaný synek, který po smrti otce přijde k hotovému, jak nám líčí oba filmy. Když se v roce 178 jeden z římských provinčních vládců Sýrie a Egypta prohlásil císařem, účastnil se s otcem úspěšné vojenské výpravy, která mu vysvětlila jeho omyl. Musel to tedy být tvrdý voják s výdrží. Nacházíme se ve druhém století a jiný dopravní prostředek než kůň, neexistoval. Z Vindobony do Sýrie je pořádný kus cesty.
Markus Aurelius zemřel 17. 3. 180. Nebyl ani otráven, ani zardoušen. Zemřel s největší pravděpodobností na spalničky, nebo neštovice. Nemoc, která tehdy decimovala lidi po tisících a dokázala vylidnit celá území.
Commodus uzavřel s Germány mír a vrátil se do Říma. Nové koště dobře mete, a tak i on se snažil panovat dobře. Potlačil moc senátu a velmi prozíravě začal preferovat vojáky, přesněji pretoriánskou gardu. Byl nedůvěřivý, a v pozdějším věku až paranoidní, ale to vše způsobila doba, ve které žil. Funkce do úřadů se již nezískávaly schopnostmi, ale korupcí.
Byl obklopen pochlebníky a současně i lidmi, kteří čekali na svoji příležitost. Spiknutí střídalo spiknutí. I jeho sestra Lucilla byla do nich zapletena, a stálo jí to život, stejně jako velitele pretoriánské gardy. Commodus hledal cestu k úniku. Už ne řešení státních záležitostí, ale hry v cirku. Hry, které trvaly celé měsíce a kterých se Commodus sám účastnil. Dravá zvěř a její lov v aréně, to mu působilo potěšení. Státní kasa se začala tenčit. Commodus propadl náboženskému, východnímu mysticismu, začal se stylizovat do podoby mýtického Herkula. Syn Diův, vítězný Herkules, to byl přídomek, který začal po Senátu vyžadovat. Tento titul hodlal vyhlásit v průběhu gladiátorských her. Současně měli být zavražděni i dva konzulové, kteří se této šílenosti vzepřeli. Bylo nutné jednat. Marcie, Commodova milenka mu podala jed. Ten však neúčinkoval, proto jej uškrtil gladiátor a zápasník Narcissus. Psal se poslední prosinec roku 192. Historie je o mnoho zajímavější než film. A je pravdivá.
