Pojem ilumináti se poprvé objevil používán ve 14. století a označovali se tak mysticko-gnostická skupina „Bratři svobodného ducha“. V 15. století byl tento název převzat dalšími osobami, které tvrdily, že to pravé prozření a poznání přichází k lidem pouze a jedině prostřednictvím člověka samotného jako výsledek povzneseného vědomí, „osvícení“, tedy iluminace.
Skupinu, která měla slovo ilumináti přímo ve svém názvu, tedy Řád iluminátů, založil v 18. století německý filozof a advokát Johann Adam Weishaupt (6. 2. 1748 – 18. 11. 1830). K osvícenským a racionalistickým myšlenkám ho nasměroval jeho kmotr Johann Adam Freiherr von Ickstatt, a to přesto, že on sám byl jezuitou. Weishaupt úspěšně vystudoval práva a v květnu roku 1776 založil tajný řád, pro nějž se časem vžilo označení „bavorští ilumináti“. V této souvislosti přijal také nové jméno – bratr Spartacus.
V řádu potom Weishaupt šířil ideály humanity a čisté mravnosti a tento řád byl považován za více ateistický než byli zednáři. Roku 1777 se ovšem Weishaupt stal i zednářem, když vstoupil do zednářské lóže „Theodor zum guten Rath“. Když byl jeho iluminátský řád zakázán bavorskou vládou Karla Theodora roku 1784, Weishaupt se uchýlil pod ochranu knížete Ernesta II. do jeho Sasko-Gotha-Altenburského knížectví. Byl tam jmenován legačním a později dvorním radou a tam také 18. listopadu 1830 zemřel.
Vzhledem k tomu, že činnost řádu iluminátů a jeho členů byla do značné míry tajná, dochovalo se o ní jen málo hodnověrných informací. V době, kdy byli Ilumináti v Bavorsku postaveni mimo zákon, zakázala katolická církev svým věřícím pod trestem exkomunikace také vstupování do zednářských lóží, protože panovalo přesvědčení, že mnoho lóží bylo Ilumináty infiltrováno, ale církevní činitelé nebyli schopni zjistit, v kterých lóží přesně k tomu došlo.
Kardinál Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., v dokumentu vytvořeném při Svaté kongregaci pro nauku víry z 26. listopadu 1983 potom uvedl, že „negativní postoj církve vůči zednářským spolkům nadále trvá, protože jejich principy byly vždy považovány za neslučitelné s naukou církve, proto členství v nich zůstává zakázáno. Věřící, který se hlásí k zednářskému spolku, se dopouští smrtelného hříchu a nedostane se mu svatého přijímání.“
Na ilumináty měl jasný názor i Karel Gott. Několikrát doslova uvedl: „Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, takzvaní ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.“ Kolik toho mají tito novodobí ilumináti, samozřejmě za předpokladu, že vůbec existují, společného s iluminátským řádem Johann Adam Weishaupt, a zda vůbec něco, těžko říct.
