Bertrand z Blancfortu, Bertrand de Blanchefort nebo také jen Blanquefort byl velmistrem templářů od roku 1156 až do své smrti v roce 1169. Je také známý jako reformátor řádu. V čele Řádu templářů stál vždy na doživotí volený velmistr, který byl i zároveň nositelem titulu „Kníže z vůle Boží“. Templáři byli jako první vojenský rytířský řád založení v Jeruzalémě roku 1118. Jejich posláním bylo chránit křesťany, a to i se zbraní v ruce. Zároveň měli za úkol chránit hranice křesťanských států v Palestině proti muslimům.
Blanquefort se narodil se kolem roku 1109, ale přesné datum nebylo zaznamenáno. Byl nejmladším chlapcem v rodině lorda Godfreye de Blanchefort z Guyenne, staré provincie ležící na jihozápadě Francie. Od mládí se cvičil v boji, ale během svého působení velmistra kladl větší důraz na vyjednávání a diplomacii než na boj. To pomohlo posílit pověst templářů jak mírumilovných ochránců víry.
Velmistrem byl Blanquefort zvolen v říjnu roku 1156. Již na počátku svého vedení řádu, 19. července roku 1157, když bojoval na straně krále Balduina III. Jeruzalémského proti tureckému sultánovi Núr ad-Dínovi, byl u řeky Jordán spolu s 88 svými bratřími a 300 světskými rytíři zajat a téměř tři roky držen ve vězení. Na svobodu se opět dostal spolu s dalšími 6 000 křesťanskými zajatci na základě mírové smlouvy uzavřené mezi Núr ad-Dínem a byzantským císařem Manuelem I. Komnenem.
Se svými rytíři se Blanquefort v letech 1163, 1164 a 1167 účastnil tří křižáckých výprav svého křesťanského jeruzalémského krále Amalricha I. do Egypta. Tato tažení však byla velmi finančně náročná a vztahy templářů s Amalrichem se pokazily poté, co templáři odmítli mít s tímto tažením cokoliv společného. Účast na čtvrté výpravě do Egypta v roce 1168 Blanquefort jako templářský velmistr nepodpořil i proto, že by byla porušením smlouvy, kterou několik měsíců předtím uzavřel templář Geoffroy de Foulcher s chalífou Egypta. Kromě toho se Blanquefort obával i toho, že nájezdy na Egypt by mohly vést ke sjednocení muslimů.
Ukázalo se, že to bylo prozíravé rozhodnutí. Amalricha v říjnu roku 1168 vytáhl na Káhiru, ale byl donucen k ústupu zpátky do Palestiny provázenému značnými ztrátami. Toho se však již Blanquefort nedožil – zemřel 2. února 1169 při inspekci farnosti v Remeši v rodné Francii. Znak na jeho osobní pečeti, dva jezdci na jednom koni, ho připomíná dodnes.
