Nejdřív je třeba si připomenout, co přesně to rouno jde. Jde o plát srsti (vlny) ostříhané z ovce, obvykle v jednom kuse. Drží dohromady kvůli zacuchání, mastnotě i nečistotám a je tou základní surovinou vlnařského průmyslu, která se potom dále upravuje.
Řád zlatého rouna (francouzsky Toison d’or, latinsky Ordo aurei velleris) založil jako rytířský řád po vzoru starších rytířských řádů burgundský vévodou Filipem III. Dobrý (1396 – 1467) 7. ledna 1430 v Bruggách na oslavě své svatby s třetí manželkou Isabelou Portugalskou (1397 – 1471), dcerou portugalského krále Jana I. Portugalského.
Po nákladných oslavách, pořádaných v Bruggách, Filip 10. ledna přijal do právě založeného řádu jako jeho velmistr prvních 24 rytířů, příslušníků nejmocnějších burgundských šlechtických rodů. Jak bylo proklamováno v zakládací listině, řád byl založen jak k oslavě Panny Marie a svatého apoštola Ondřeje, tak z důvodu podpory rytířských ctností – „za úctu k Bohu a za udržování naší křesťanské víry a ke cti a povýšení vznešeného řádu rytířství a také … ke cti starých rytířů … aby ti, kteří jsou v současné době stále schopní a tělesně zdatní, aby každý den činili skutky spojené s rytířstvím, měli tak důvod zlepšovat se od dobrého k lepšímu; a … aby tito rytíři a pánové, kteří uvidí nositele řádu … měli ctít ty, kteří jej nosí, a měli by být povzbuzováni, aby také konali ušlechtilé skutky…
Členové řádu, jejichž počet byl omezen na původních 24 členů a teprve později mírně stoupl, ze začátku skutečně jednali a konali jako jedno společenství a dodržovali daná řádová pravidla, např. měli právo být v případě nějaké prohřešku, a to i závažného, např. vlastizrady, souzeni ostatními členy řádu a během procesu dlít mezi nimi a nikoliv ve vězení.
Řád se také ostře vymezil jako řád katolický, mezi jeho členy nesměli být přijati nejen kacíři a nevěřící, ale ani protestanti, ale i mocensky, resp. velmocensky, tím, že jeho prvními členy byli jen urození Burgunďané. Nějaký čas před založením Řádu zlatého rouna, měl být Filipovi udělen anglický Podvazkový řád, Filip však s přijetím této pocty váhal, protože s ní byla spojena přísaha trvalého spojenectví s Anglií. A to se Filipovi právě nezamlouvalo. Na omluvu proto prohlásil, že má v úmyslu založit vlastní rytířský řád, protože podle tehdejších zvyklostí nebylo členství ve dvou řádech možné. Omluva byla přijata a nejbližší vhodnou chvílí pro založení řádu Zlatého rouna se stala právě Filipova svatba.
Základním znamením příslušnosti k řádu je řádový odznak, který tvoří zlatá beránčí kůže vč. hlavy a nohou (ne tedy pouhé rouno) zavěšená na majestátním zlatém řetězu. Má připomínat starořeckou báji o Iásonovi a Argonautech, kteří během dobrodružné a nebezpečné výpravy získali v daleké Kolchidě na východním pobřeží Černého moře tzv. zlaté rouno, ve skutečnosti kůži ze zlatého berana, symbol královské moci. Vévoda Filip tím narážel na svůj plán zorganizovat protitureckou výpravu do Sýrie, která by odčinila krvavou porážku křesťanů, konkrétně křižáků vedených Zikmundem Lucemburským, u Nikopole v Bulharsku roku 1396.
Zlaté rouno ale odkazovalo také na osudy biblického Gedeona, který podle Starého zákona před bojem požádal Hospodina o znamení svého budoucího vítězství nad nepřáteli. Měl na mlatě na zemi položené rouno a přál si, aby Hospodin nechal druhý den ráno orosit jedno rouno a další den naopak, aby se rosa objevila jen kolem rouna a to zůstalo suché. Hospodin tak učinil a tak se rouno stalo i symbolem vítězství. Filip III. Dobrý, který vyrůstal v prostředí oslavujícím křížové výpravy, sám o kruciátě také uvažoval a měl tedy při zakládání řádu na mysli právě vítězství nad nevěřícími. I když on sám nakonec žádnou křížovou výpravu neuspořádal, ani se jí nezúčastnil.
Po Filipovi III. Dobrém se dalšími velmistry řádu stávali nejprve jeho následovníci a potom španělští králové. Roku 1700 se potom řád rozštěpil na dvě větve, španělskou a habsburskou, resp. habsbursko-lotrinskou, a Řád zlatého rouna se začal udělovat jako vyznamenání a ocenění určitých zásluh. Ve Španělsku se tak dělo podstatněji volněji než dříve, řád dokonce začali získávat i nekatolíci. To byl také jeden z důvodů, proč Habsburkové trvající na původních řádových pravidlech existenci španělské řádové větve nikdy neuznali. I proto je také Řád zlatého rouna považován za nejprestižnější a nejexkluzivnější rytířský řád na světě, a to jak v historii, tak v současnosti. V současnosti, od roku 2000, je jeho velmistrem Karel Habsbursko-Lotrinský (nar. 1961) jako hlava tohoto rodu a prvorozený syn korunního prince Oty Habsburského, nejstaršího syna posledního císaře Rakouska-Uherska Karla I. Ten na trůn nastoupil roku 1916 jako následník Františka Josefa I.
Poněkud nečekaně se s insigniemi tohoto řádu v podobě loga znázorňující řádový odznak doplněný francouzským nápisem Toison d´or (Zlaté rouno) setkáváme jako s ochrannou známkou výrobků společnosti Koh-i-noor Hardtmuth, především tužek. Tato továrna se původně jmenovala jen Hardtmuth, ale proslavila se svojí tužkou, kterou začala vyrábět pod značkou Koh-i-noor (Hora světla) do té míry, že majitelé název továrny rozšířil do současné podoby Koh-i-noor Hardtmuth.
Pod touto ochrannou známkou však nebylo po 2. světové válce možné vyvážet výrobky této tehdy již zestátněné továrny na některé zahraniční, především západní, trhy, a tak vedení přišlo v 50. či 60. letech s novou ochrannou známkou Zlaté rouno – Toison d´or. Jak přesně tento nápad vznikl, se už asi nikdy nedozvíme, současné vedení továrny se přiklání k názoru, že šlo o spontánní nápad bez hlubších souvislostí.
