Je to jedno z největších mystérií křesťanů. Svatý grál, zázračný pohár, číše či kalich, do nějž byla zachycena krev ukřižovaného Krista. Tím získal svou nadpřirozenou moc uzdravovat nemocné, sytit hladové i napájet žíznivé a bůhví co ještě. Kdo by nechtěl získat něco takového?
Přemysl Otakar II. se rozhodl vést novou křížovou výpravu na Litvu, vyhlášenou papežem Urbanem IV. Zároveň se dopředu se svým hlavním spojencem, Řádem německých rytířů, dohodl o rozdělení v budoucnu dobytých území. Sliboval si od toho další posílení své pozice v Evropě, jak osobní, tak z titulu českého krále.
V době, kdy velká část Evropy byla křesťanská, Prusové a národy u Baltského moře vyznávali ještě pohanské bohy. Velmistr Řádu německých rytířů vyzval Přemysla Otakara II. k účasti na křížové výpravě proti nim a ten tuto výzvu na podzim roku 1254 přijal. Začalo tak pro něj další velké válečné dobrodružství.
Bagdád byl po staletí hlavním městem tzv. Abbásovského kalifátu, islámského státu, který dostal své jméno po Mohamedově strýci, jehož potomci v něm vládli. Abbásovský kalifa se považoval za nejvyšší autoritu sunnitů na celém Předním východě. Proti Mongolům však neměl šanci obstát.
V komplikovaných vojenských a politických poměrech Předního východu ve 12. století měl takovýto přístup tehdejšího, v pořadí šestého velmistra templářů, svoje výhody. Kromě toho dal templářům ale i jejich znak zobrazující dva jezdce na jednom koni.
Když dal roku 1466 papež Pavel II. krále Jiřího z Poděbrad do klatby, protože se nedostavil před církevní soud, zároveň hledal pro české království nového krále a vyhlásil proti Čechům křížovou výpravu. Jak to s ní dopadlo?
Dějiny někdy bývají plné paradoxů a nečekaných zvratů. Řád německých rytířů, který nyní v Česku vnímáme spíše negativně, byl především značnou vojenskou silou se svými vlastními cíli. Když se v 15. století v Polsku ocitl v tísni, Češi mu přišli na pomoc.
A jak by také ne. Vždyť kterému vojsku se kdy povedlo, aby svého protivníka zahnalo pouze zpěvem písně, byť bojového chorálu. Snad právě podle síly zpěvu křižáci poznali, jak velkou převahu nad nimi husité mají, a rozhodli se ustoupit dřív, než bude pozdě. Záhy se však ústup změnil v bezhlavý útěk…
Ne sice hned po bitvě, která se odehrála 3. a 4. srpna 1427, zato však zásadním způsobem. Byla to totiž právě tato porážka křižáků, která otevřela cestu k tomu, aby na koncilu v Basileji v červenci roku 1436 byla potvrzena tzv. kompaktáta povolující přijímání podobojí pro všechny příslušníky utrakvistických frakcí církve.
Alespoň tak se to traduje v učebnicích dějepisu. Podle nich samozřejmě Žižka bojoval proti křižákům a podílel se tak i na jejich porážce. Jenže to je spíše jen zbožné přání našich prohusitsky orientovaných dějepravců. Je také možné, že se Žižka bitvy vůbec nezúčastnil anebo že dokonce bojoval na straně křižáků.
Když byl český král Jiří z Poděbrad plně zaměstnán tažením proti uherskému králi Matyášovi Korvínovi na jižní Moravě, využili toho Slezané a Lužičané jako spojenci Korvína a účastnili se protičeské křížové výpravy ke vpádu do Čech. 3. června 1468 tak došlo tak k válečnému střetnutí na Turnovsku, největšímu v tomto kraji vůbec.
Tento tip na výlet vás přivede do trochu zvláštní krajiny. Máte pocit, že se zde zastavil čas. Krajina ležící přibližně v trojúhelníku měst Mnichovo Hradiště, Česká Lípa a Liberec. Navštívíme maličké městečko Český Dub, ukryté pod horou Ještěd. Do Liberce je to deset kilometrů, přesto máte pocit, že se zde zastavil čas. Tím neříkám, že jste se ocitli v divočině, beze všech výdobytků moderní techniky. Pokud jste někdy pohlédli z hradu Bezděz směrem k severu, jistě víte, o čem je řeč. Už tehdy, ve třináctém století, to byl pustý kraj a něco z té osamocenosti se přeneslo až do dnešních dnů.
Křižáci v bitvě u Sudoměře 25. března 1420 prý byli poraženi lstí – vjeli do bahna překrytého plenami, tedy rouškami a závoji husitských žen. To se nejspíš nikdy nestalo. Rytířská těžká jízda jen neměla v tak těžkém terénu, prakticky bažině, žádnou šanci. A křižáci si to před útokem jaksi neuvědomili.