Ve čtvrtek 2. června 1468 po poledni dorazili křižáci k Turnovu a postavili vozovou hradbu na samém břehu řeky Jizery. Na druhém břehu proti nim stálo asi třítisícové vojsko Jindřicha Michalce z Michalovic, který ač dobrý katolík, zachoval v občanské válce věrnost straně husitského krále Jiřího z Poděbrad.
V pátek 3. června křižáci provedli útok na české ležení, ale byli u dnešního rybníka Žabakor odraženi s velkými ztrátami. Za porážku se pomstili tím, že následující den, v sobotu, vypálili nejen Turnov, ale i všechny vesnice na míli daleko a vraždili přitom i bezbranné obyvatelstvo. Některé prameny uvádějí, že se střetnutí a následného drancování celkem zúčastnilo na 14 000 mužů.
Křižácké tažení jako takové však nebylo úspěšné. Po bitvě u Turnova se křižáci rychle stáhli z Čech zpět na území Slezska a Lužice, Jindřich Michalec byl v boji raněn tak těžce, že zakrátko zemřel. V té době křížové výpravy neměly podobu jednoho velkého tažení, ale jednalo se v podstatě o celou řadu loupeživých a pustošivých vpádů do severních, západních a jižních Čech. Tyto akce přinášely utrpení pro civilní obyvatelstvo těchto oblastí, neboť s křižáky přicházelo násilí, loupeže a vypalování celých vesnic. Přesně tak, jak se to stalo na Turnovsku.
I přes tuto tragickou dohru celého střetu upevnilo vítězství v bitvě u Turnova postavení Jiřího z Poděbrad jako českého krále a tím také přispělo ke konsolidaci situace po husitských válkách.
