Kardinál Richelieu, tak jak ho známe z knihy Tři mušketýři, se narodil v roce 1585. Intrikán a zloduch, proti kterému bojují čtyři srdnatí a stateční přátelé, věrní pouze králi, a dámám svého srdce. Podle hesla, jeden za všechny a všichni za jednoho. Dumas zřejmě do svého románu potřeboval takového kardinála, jak ho vylíčil. Podařilo se mu to tak dokonale, že dnes už nikdo neuvěří, že historický pohled na pravého pána Francie je přitažený za vlasy. Ano, byl lstivý a mstivý. Kdo ale v té době takový nebyl? Každý, kdo něco znamenal, a kdo se chtěl udržet. Měl k tomu jen víc možností a hlavně schopností.
Muž v červené sutaně byl jedním z prvních státníků, který realizoval politiku, ve které upřednostňoval národní zájmy, zájmy státu, před morálkou a náboženstvím. Francouzi pro to mají výraz, raison d’État. Kardinál, který se snažil vytvořit protihabsburskou koalici, a který podporoval protestantské státy ve třicetileté válce. Jeho cílem bylo upevnit Francii, centralizovat moc, potlačit vliv šlechty a hugenotů. Nenáviděl bytostně Španělsko a je docela možné, že se jeho nenávist promítala i do vztahu ke královně. Anna Rakouská byla totiž rozená Španělka. Pak už jen stačilo přidat diamantové závěsky a vyslat naše mušketýry na riskantní cestu do Londýna.
Mocný kardinál však nemyslel jen na válku. Toužil pozvednout Francii i na poli kulturním a vědeckém. Založil Francouzskou akademii a dokonce usiloval o to, aby se Komenský odebral do Francie a pomohl vybudovat a zkvalitnit francouzské školství. Existuje naprosto oprávněná domněnka, že oba muži spolu dokonce v tomto směru korespondovali. Kardinál Richelieu zemřel ještě v průběhu třicetileté války, v roce 1642, ve věku 57 let. Padouch, kterému jsme při čtení Dumasova románu nemohli přijít na jméno, zanechal Francii silnou, bohatou a mocnou.
