Pomocí umělé inteligence dokonce vzniklo i několik krátkých filmů, a to pouze díky tomu, že se stroj naučil používat dramatické prvky pro výstavbu vlastního a velmi originálně pojatého děje.
Dějiny robotiky jsou v průběhu dvacátého století zcela charakteristické zdokonalováním strojového učení. V současnosti zažíváme již několikátou vlnu zájmu o tuto problematiku. Podle soudobých odhadů povede zájem o automatizaci k tomu, že v následujících několika letech bude stále více úkolů a úkonů vykonáváno stroji. Příkladem nám může být kupříkladu zájem automobilek o samořiditelné automobily. V souvislosti s tím však například vyvstává otázka, jak budou roboti vnímat morálku, jak se nám podaří vštípit jim hodnotové rámce, pomocí kterých se budou stroje rozhodovat mezi několika nejednoznačnými možnostmi.
Lidský faktor, potřebný ke správě takového stroje, je stále přítomný. Jedna z oblastí, v níž nás ale umělá inteligence zřejmě brzy dožene, je však míra ochoty změnit názor, v čemž jsou stroje bezesporu lepší než lidé. Například známý statistik Nate Silver, věhlasný správnými odhady kupříkladu v baseballu nebo v případě amerických prezidentských voleb, je o této souvislosti přímo přesvědčen. Pro lidský mozek je totiž jednodušší vytvořit si názor a zůstat již u něj, a to i navzdory tomu, že se okolnosti mnohdy začnou měnit. Stroje jsou prostě v podobných případech rozhodně flexibilnější…
Vnímání umělé inteligence je pak zejména mimo vědecké kruhy ovlivňováno tím, že lidé obecně příliš neznají meze, jež určují, co je ještě v případě umělé inteligence možné – a co již nikoliv. V souvislostech vědeckého pojetí této oblasti je však zcela nutné tyto meze určit. Jak se můžeme dočíst v internetové Wikipedii, jsou tyto meze dané vlastnostmi nástrojů, které má umělá inteligence k dispozici.
Zdroj: Wikipedie
