Usekl mu hlavu. Kvůli kocourovi

10.8.2022
Jitka Kačánová

Nejdříve svého spolubydlícího ubodal 13 ranami nožem. Pak si zakouřil a napil se vína. A potom snad již mrtvému muži několika ranami sekerou usekl hlavu. Podle soudkyně prý proto, aby oběť svého činu co nejvíc pokořil. Původní doživotí mu po jeho odvolání vrchní soud zmírnil na čtvrt století za mřížemi.

Roman Fidler si o svém spolubydlícím myslel, že mu zabil kocoura. A tato utkvělá představa ho v září 2009 v pražských Vysočanech vedla k jeho již třetí vraždě. U soudu se ovšem hájil tím, že se jen bránil útoku o hlavu vyššího spolubydlícího s nožem v ruce.

Bál se prý o život

„Už dříve mě několikrát napadl, ale protože se vždycky druhý den omluvil, vždycky jsem to přešel,“ řekl u soudu Fidler. Stejně tak ho měl muž, se kterým obýval stavební buňku, napadnout i tentokrát. „Vyřítil se na mě s nožem v ruce a řekl mi, že mi zabil kocoura a teď že zabije i mě,“ popsal onen nešťastný den vraždy. Měl prý strach o život, a proto po ostré hádce začal svou oběť bodat nožem – devětkrát do krku, třikrát do hrudníku a jednou do levé ruky.

O údajném útoku Fidlerovy budoucí oběti, na které měl vrah reagovat svým běsněním, ale neexistovaly žádné důkazy, a soudu ani státnímu zástupci tato jeho verze příliš věrohodná nepřipadala. Zvlášť když na otázky, jak to, že jeho tělo neneslo žádné stopy po napadení, ani například na to, jak se mu podařilo útočníka odzbrojit, nedokázal nijak odpovědět. Nejčastěji od něj slyšeli větu: „Nepamatuji si.“ Tvrdil o sobě totiž, že jednal ve značném afektu.

Když Fidler muže zabil, dal si pauzu – zapálil si cigaretu a začal popíjet víno. Teprve po nějaké době se vrátil k mrtvole, usekl jí hlavu a tu spolu i s tělem pohodil do křoví nedaleko buňky a částečně zaházel trávou a listím. „Pokračoval v útoku utětím hlavy ne kvůli ukrytí těla, jednalo se o snahu co nejvíce pokořit zavražděného,“ komentovala dekapitaci mrtvoly soudkyně Hana Hrnčířová.

Nenapravitelný

Fidler pak ještě několik dnů dál chladnokrevně přespával ve stavební buňce, nehledě na to, že rozřezané tělo leželo jen několik metrů od něj. Pak se ale se svým hrůzným činem svěřil svým známým bezdomovcům. Ti mu to zpočátku nevěřili, tak se rozhodl zavést je přímo k mrtvému tělu, aby se přesvědčili na vlastní oči. Jeden z nich následně zavolal na tísňovu linku policie, kde Fidlerovu vraždu oznámil.

„Útok byl nesporně brutální a vedený velkou silou,“ prohlásila při vynášení rozsudku Hrnčířová. Podle ní Fidler spáchal svůj čin obzvlášť zavrženíhodným způsobem. „Osoba je neresocializovatelná. Není ani naděje, že by se pachatel mohl napravit vazbou ve výši 15 až 25 let,“ řekla. Její slova vycházela mimo jiné ze znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie. V nich kromě toho, že je nenapravitelný, stálo také, že měl odjakživa sklony ve vyhrocených situacích reagovat agresivně.

Z doživotí 25 let

Navíc měl tou dobou za sebou již vraždu dvou žen z počátku 90. let na Ostravsku. Za ně byl tenkrát odsouzen na 14 let, z nichž si ale odpykal pouhých devět. Pak byl podmínečně propuštěn. Fidler se ale k oněm vraždám nikdy nepřiznal. A za tuto svou třetí vraždu už dostal doživotí. „Člověk, který se podílí na smrti tří lidí, nemá právo chodit po svobodě. Natož, když mu už společnost dala jednou šanci na nápravu,“ prohlásil po soudním přelíčení státní zástupce Vladimír Mužík.

Fidlerův advokát Beno Jeřábek ovšem považoval trest pro svého klienta za příliš přísný a odvolal se. Pro svého klienta si představoval dvanácti- až patnáctiletý trest, maximálně dvacetiletý. A vrchní soud mu o pár měsíců později opravdu vyhověl, i když ne zcela. Fidlerův trest snížil na 25 let odnětí svobody.

V roce 2035, kdy by mu měl trest vypršet, bude vrahovi ze stavební buňky už téměř sedmdesát. Je otázkou, jak se potom dokáže zapojit do společnosti, když to v jeho případě znalci v podstatě vylučují, a zda jeho návrat na svobodu někdo opět nezaplatí životem.

 



Nepřehlédněte