V době války o Šlesvicko-Holštýnsko Dánové blokovali Německému spolku přístup k severoněmeckým přístavům v ústí Labe, především k Brémám a Hamburku. Německý spolek (Deutscher Bund) v letech 1815 – 1866 jako politický svazek sdružoval státy s německy mluvícím obyvatelstvem, hlavně Prusko, Bavorsko, Württembersko, Hannoversko, Sasko a Rakouské císařství, pochopitelně včetně zemí Koruny české.
Rakousko, které jako jediný člen Německého spolku disponovalo potřebnou námořní silou, za účelem uvolnění této blokády přesunulo začátkem května roku 1864 ze Středozemního do Severního moře své dvě šroubové fregaty Radetzky a Schwarzenberg. Za pruskou stranu se k nim připojily dva dělové čluny Basilisk a Blitz a kolesový parník Preussicher Adler. Tato nepříliš silná flotila vyplula 9. května 1864 pod velením kapitána Wilhema von Tegethoffa k Helgolandu, kde se nacházela jen tříčlenná dánská flotila sestávající také ze dvou šroubových fregat Nils Juel a Jylland a šroubové korvety Heimdal. Dánské lodě však byly modernější a lépe vyzbrojené a měly i lépe vycvičené posádky.
Kolem poledne 9. května 1864 došlo k vizuálnímu kontaktu mezi oběma flotilami a o dvě hodiny později zahájil kapitán von Tegetthoff palbu ze své velitelské fregaty Schwarzenbeg. Rakouský kapitán si byl vědom převahy dánských děl, která měly větší účinnost zejména při střelbě na větší dálku. Rozhodl se proto vzdálenost mezi loďmi zkrátit a o tuto výhodu Dány, pokud možno připravit.
Po dvou hodinách boje byly od sebe nepřátelské flotily vzdálené už jen asi 370 metrů. Fregata Schwarzenberg za tu dobu utrpěla 153 zásahů, několikrát na ní hořelo a pětina mužů byla zabita. Ztráty, byť ne tak značné, utrpěli i Dánové. Proto se lodě od sebe odpoutaly, posádky začaly opravovat nejhorší škody a připravovat se k novému střetu.
Mezitím však bylo v Londýně dohodnuto příměří, na jehož základě by museli Dánové blokádu baltských přístavů ukončit tak jako tak. Další boj tedy ztratil smysl a dánský velitel, kapitán Edouard Suenson, se proto rozhodl bojiště opustit, i když měl větší naději na vítězství. Von Tegetthoff dostal nedlouho poté rozkaz odplout do saského Cuxhavenu a provést v přístavu nejnutnější opravy.
Bitva o Helgoland tedy skončila nerozhodně. Každá ze stran měla poškozenou jednu šroubovou fregatu, i když ta dánská na tom byla o něco lépe než rakouská. Závažnější politické důsledky tato bitva neměla. Na památku rakouských námořníků, kteří zemřeli v této bitvě, postavilo Německo v Ritzebüttelu v Cuxhavenu památník.
