Soutěž je neoficiálním mistrovstvím ČR, původně se měla uskutečnit už v květnu, vše ale zkomplikoval koronavirus. Organizátoři ji tak přesunuli na neděli 6. září a ze třídenní akce se stala jen jednodenní. „Velmi těžko se nám hledal termín,“ řekl spoluorganizátor akce Michal Haller. Kvůli pandemii se podle něj také mnohem hůř, než v minulých letech shánějí sponzoři. „30 000 korunami nás podpořil Liberecký kraj,“ doplnil.
Závod se skládá ze dvou disciplín. „První je poslušnost, pejsek plní základní povely sedni, lehni a podobně. Druhá disciplína je frekvence, což je mnohem zajímavější i pro diváky, kdy se nevidomý a pes vydají na předem určenou trasu. Jde s nimi rozhodčí, a pes musí předvést zhruba 20 povelů jako najít přechod, lavičku, autobusovou zastávku, výtah, dveře nebo upozornit na schody,“ popsal závod Haller.
Zatímco v minulých letech se podobných závodů konalo po Česku víc, letos bude ten liberecký jediný. „Přijedou nám lidé z celé země, až z Mariánských lázní, Litomyšle, Dobrušky nebo Holic,“ řekl Vaněk. Sám se se svým labradorem Nabuchodonozorem, kterému krátce říká Nabu, soutěže nezúčastní. I když je z Varnsdorfu, Liberec má „nachozený“, a tak by to nebylo fér, navíc bude soutěžní trasu připravovat. Závod ale není jedinou akcí, kterou jeho spolek organizuje. „Děláme pro nevidomé i Silvestry, pořádáme letní tábor, ale i další akce,“ řekl.
Sám Vaněk je příkladem toho, že ztráta zraku nemusí znamenat konec aktivního života. V jeho případě to bylo dokonce naopak. Od dětství trpěl cukrovkou a o zrak přišel před 11 lety. „Rok jsem odmítal vyjít z domu,“ přiznal. Do aktivního života ho vrátil pes, kterého dostal před více než pěti lety. „Nahrazuje mi oči,“ poznamenal Vaněk. I díky němu, podpoře rodiny a přátel se dnes pouští do takových aktivit, jako je lezení po horách, potápění nebo střelba, napsal dvě knihy pohádek. „Dřív by mě nic takového ani nenapadlo, znal jsem jen práci a rodinu,“ dodal.
vera/čtk
