Záběhlice překvapí svou rozlohou
Záběhlice byly od románské doby tradiční zemědělskou vsí. Od poloviny 19. století do druhé světové války měly charakter dělnického předměstí s chudinskými koloniemi, po připojení k Velké Praze v roce 1922 v Záběhlicích vznikaly rozsáhlé čtvrti rodinných domků (Spořilov a Zahradní Město), ty byly po druhé světové válce rozšířeny rozsáhlými panelovými sídlišti a začátkem 21. století ve východní části Novým Zahradním Městem. A do Záběhlic patří také bývalá ves Práče.
Tvrz Václava IV. se ztratila v rybníce
V předhusitském období bylo na území Záběhlic několik dvorů, převážně v církevním vlastnictví. Některé z nich, Záběhlice a Práče, se rozrostly v osady.
Části území Záběhlic vlastnil klášter sv. Jiří na Pražském hradě, čeští králové a pražští měšťané. Románský kostel Narození Panny Marie stojí v někdejší královské části. Ve 14. století byly v Záběhlicích dvě tvrze, tvrz litomyšlského biskupa, z níž později vznikl Záběhlický zámek, a tvrz Václava IV. uprostřed dnešního Hamerského rybníka. V letech 1407 a 1408 zde král osobně pobýval. Tvrz Václava IV. byla zničena za husitských válek roku 1420. Roku 1770 byly její zbytky zatopeny Hamerským rybníkem. Při bagrování v únoru 1960 byly nalezeny zbytky zdiva a při následném průzkumu bylo odkryto několik místností středověké stavby, pravděpodobně Václavovy tvrze. Pod základy tvrze byly nalezeny zbytky slovanské keramiky z mladší doby hradištní.
Na břehu rybníka je starý kostel
Základ kostela Narození Panny Marie na ostrohu mezi Botičem a Hamerským rybníkem pochází z první poloviny 12. století (kolem roku 1125). Ve 14. století byl z románského stylu goticky přestavěn. V té době býval farním kostelem. K další přestavbě došlo v letech 1876-80, kdy byla původní románská věž, zničená bleskem, nahrazena novorománskou.
Vlastníci Záběhlic se mnohokrát měnili, v letech 1436-59 je držel Mikuláš Zajíc z Házmburka. V roce 1813 svobodný pán Jakub Wimmer připojil ke vsi osadu Roztyly. Od roku 1841 vlastnil vesnici Karel Korb, rytíř z Weidenheimu, s přídomkem mladší nebo z Prahy (1836 v Praze – 1881 v Brně), na sklonku života ministr obchodu a pak moravský místodržitel. Po léta první republiky držel dvůr a záběhlický zámek statkář Václav Černý.
Dolní Roztyly, které měly začátkem 20. století 163 obyvatel, byly zcela zlikvidovány kolem roku 1970. Na jejich území stojí Sídliště Spořilov I. a Jižní spojka.
Zjevovala se na zámku bílá paní?
Na místě zámku stávala nejméně od konce 14. století druhá záběhlická tvrz, patřící v předhusitské době litomyšlskému biskupovi. V 17. století byla přestavěna na zámek. Roku 1886 vyhořel a byl obnoven, na počátku 20. století byl znovu zpustlý. V roce 1907 ho koupil a opravil velkostatkář Václav Černý.
Za dob socialismu byla zeď zámecké zahrady pobořená a zahrada volně přístupná. Nyní jsou zámek i zahrada pro veřejnost nepřístupné, objekt je soukromým vlastníkem pronajímán jako kanceláře a sklady.
Podle pověsti se na záběhlickém zámku často zjevovala bílá paní. Vyhnaly ji odtud teprve velké zvony, pořízené do kostela Narození Panny Marie, jejichž zvuk bílá paní nedokázala snést a navždy zmizela.
Historické jádro Záběhlic
Historickým jádrem obce byla dnešní ulice K prádelně a navazující úsek ulice Záběhlické, tady se nacházely nejvýznamnější stavení a statky. Modernizace Záběhlické ulice a regulace Botiče však historický vzhled výrazně narušila. Švehlův statek z poloviny 19. století byl pro havarijní stav kolem roku 1975 demolován. A památná lípa poblíž zámku byla poražena začátkem 80. let.
Svéráznou částí původních Záběhlic je přilehlý svah vrchu Homole se strmými a křivolakými uličkami Horní chaloupky a Dolní chaloupky s domky chudinského rázu. Donedávna vzbuzovaly romantický dojem dávných časů, modernizace některých domků však tuto jedinečnost už také narušila.
Místní obyvatelé pracovali většinou v místním velkostatku a pivovaru. Už v 19. století se Záběhlice stávaly centrem chudších dělníků, kteří pracovali v Praze, avšak nebyli dost bohatí na to, aby mohli v Praze i bydlet. Území se zahušťovalo malými chudými domky území Horních a Dolních chaloupek a západním směrem podél Záběhlické ulice. Často zde žila početná rodina v jedné místnosti a další místnosti nebo třeba i půdu malého domku majitel ještě pronajímal dalším rodinám.
Před druhou světovou válkou vznikla v oblasti dnešní ulice Průhonické nouzová kolonie Trnkov. A nedaleko odsud je kolonie Slatiny (která je ale už v Michli).
Břevnovský klášter pěstoval víno
Svahy nad západní částí Záběhlic – oblast u dnešní ulice Na vinobraní – sloužily pěstování vína. V 15. století bylo záběhlické víno jmenováno mezi lepšími českými víny. V ulici je původně barokní viniční usedlost se zachovalými vinnými sklepy. Vinařství tu provozoval Břevnovský klášter. Historicky cenné vybavení barokní usedlosti (Na vinobraní čp. 93) za první republiky využívali i filmaři. Ačkoliv od roku 1941 byla usedlost památkově chráněna, v padesátých letech 20. století byl objekt přestavěn na byty a postupně chátral, že mu v 60. letech hrozila demolice. Až koncem 20. století byl pěkně opraven.
V Záběhlicích začínal František Ringhoffer
V letech 1770 až 1880 fungovaly v Záběhlicích měděné hamry (v pražském okolí byly v té době pouze dvě takové dílny, druhá byla v Libni). V těchto místech býval mlýn, o kterém existuje první zpráva už z roku 1432. V roce 1880 na místě hamru zřídil František Ringhoffer malou slévárnu, později své aktivity přesunul na Smíchov.
V roce 1912 sem Ferdinand Blecha z Nuslí přestěhoval První pražskou parostrojní prádelnu a chemickou čistírnu, zkráceně Standard. Podnik dal název „K prádelně“ páteřní uličce středověkých Záběhlic, po válce do 60. let tu sídlila Meopta, v 70. letech Chirana Strašnice.
Práčský zámek užívaly dominikánky z Malé Strany
Součástí Záběhlic je historická osada Práče, zámeček, pivovar, mlýn a hospodářský dvůr, pár chalup, dohromady tak dvacet čísel. Rybníček a zámecký park byly do roku 2006 veřejnosti přístupné, nyní jsou uzavřené. V areálu mlýna a pivovaru sídlí podnik Lesy hlavního města Prahy. Severně, při Práčské ulici, osamoceně stojí klasicistní sýpka a vedle ní výklenková kaplička se sochou svatého Jana Nepomuckého z roku 1808.
Nejstarší písemné záznamy o vsi Práče jsou z roku 1352. K roku 1407 je prvně zmiňována zdejší tvrz, to se ji právě zbavil klášter augustiniánů na Karlově, s rokem 1592 uváděná již jako zaniklá (předpokládá se, že stála v prostoru dvora, snad na místě pozdějšího zámečku). Majitelé Práčí se často střídali, byly mezi nimi pražští měšťané, kláštery i příslušníci šlechtických rodů. Déle držely statek pouze Vchynští (1617 až 1705) a Meissnerové (1784 až 1867).
Zámek (tehdy jako Rittersitz) je poprvé zmiňován roku 1705, začal ho stavět zřejmě nedlouho předtím poslední majitel z rodu Vchynských, neboť ještě o pět let později je uváděn jako „nové sídlo“, zjevně v té době ještě nedokončené. To ho koupily dominikánky z malostranského kláštera sv. Máří Magdaleny, kterým posléze sloužil jako letní rezidence.
Za zmínku tu stojí práčský mlýn, bývalý vodní mlýn na pravém břehu Botiče. Budova s klasicistní fasádou z 18. století má dosud funkční náhon. Mlýn byl prvně zmiňován už roku1450, a to už zjevně nějakou dobu existoval. Dnes je zde sídlo správy pražských vodních toků (spadá pod Lesy hl. m. Prahy).
Práčský pivovar vystavoval až 45 tisíc hektolitrů piva
Procházku Záběhlicemi zakončíme budovou navýsost důležitou – totiž pivovarem, stojí severně od mlýna. Založen byl údajně roku 1710. Původně vyráběl pivo výhradně pro konvent dominikánek, v jejichž byl majetku. V 70. letech 19. Století byl rozšířen a přestavěn na parostrojní provoz, v té době patřil Josefu Kašparovi ze známého pivovarnického rodu.
V pivovaru působil známý sládek Josef Knobloch, později i jeho syn Karel Knobloch, svého času majitel tzv. Anglického pivovaru v Libni. V roce 1899 koupili pivovar, který uměl uvařit i 45 tisíc hektolitrů piva ročně, pánové Emil Stein a Josef Körnfeld, druhý později prodal svůj díl společníkovi. V roce 1922 převzala pivovar Občanská záložna ve Vršovicích, rok nato vyhořel. V provozu byl práčský pivovar do roku do roku 1936.
Ještě koncem 80. let však jeho objekty stály, až poté byla jižní část areálu – včetně typického hvozdu – zbořena.
