Byl nejmladší z devíti dětí pokladníka hrabat Buquoyů Andrease Barvitia (1782 – 1851) a jeho manželky Barbary rozené Eggerové (1805 – 1874). Jeho nejstarší bratr Antonín Viktor Barvitius (1823 v Praze na Malé Straně – 1901 v Praze) byl známým architektem a designérem.
V letech 1849 – 1855 studoval figurální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Christiana Rubena (1805 v německém Trevíru – 1875 v rakouském Inzersdorfu) a Eduarda von Engertha (1818 v polské Pštině – 1897 v rakouském Semmeringu).
Jeho absolventským dílem byl obraz Bitva u Kresčaku.
Roku 1855 studoval umělecké sbírky ve Vídni, roku 1856 v Drážďanech a Lipsku. V letech 1857 – 1862 opakovaně pobýval v Mnichově, Augsburgu, Řezně, Norimberku, Bamberku, Berlíně a v Drážďanech. V letech 1862 – 1865 byl knihovníkem a korektorem malby na pražské Akademii.
Viktor Barvitius patří k silné generaci malířů, která v Paříži objevila realismus. Barvitius tam studoval v letech 1865 – 1868 v ateliéru významného malíře Thomase Coutura (1815, Senlis, Francie – 1879, Villiers-le-Bel, Francie) na Akademii Colarosi. Ve Francii zůstal do konce roku 1868 a nějaký čas setrval u malíře Soběslava Pinkase (1827 v Praze – 1901 tamtéž) v Cernay-la-Ville.
Po návratu do Čech se věnoval zejména žánrové malbě, když zobrazoval běžné a každodenní momenty. Vedle obrazů znázorňujících dynamiku moderního života, vytvořil i soubor děl, které zachycují klidné a harmonické momenty (Čtvrtek ve Stromovce).
„Poctivě, poněkud pedantně prokreslené výjevy z ulic (Place de la Concorde), drobné žánry (Národní slavnost ve Hvězdě – nákres vystaven roku 1908 na jubilejní výstavě v Rudolfinu) a podobné dosvědčují, že Barvitius měl oko pro malebnost všedního dne a života, a také zbarvení jeho maleb není staromódní, ale vyznačuje se chladnými, modravějšími tóny a světlejší stupnicí barev za denního světla studovaných,“ uvádí o malíři Ottův slovník naučný.
Díky častým pobytům v zahraničí získal vynikající znalost evropského umění a roku 1885 byl pověřen instalací sbírek Společnosti vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu. Tehdy zanechal malování.
V letech 1877 – 1893 byl inspektorem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění.
Spolu se svým bratrem Antonínem založil jako náhradu za zrušený malířský cech podpůrný umělecký Spolek sv. Lukáše.
V roce 1877 bydlel na staroměstské adrese Malé náměstí 7 na Starém Městě. V lednu 1878 se oženil s Gabrielou, rozenou Leichleitnerovou, ovdovělou šlechtičnou Haasovou von Wranau (1846 – 1886). S ní měl dva syny a dvě dcery, dva synové z předchozího manželství manželky žili ve společné domácnosti na Malostranském náměstí 7/19, v roce 1885 se přestěhovali na Smíchov na Janáčkovo nábřeží 41. Zde také Viktor Barvitius 9. června 1902 zemřel (na atrofii mozku).
Jeho nejznámějšími obrazy jsou: Čtvrtek ve Stromovce, Národní slavnost ve Hvězdě, Place de la Concorde v Paříži, jeho Květinový trh na Place de la Madelaine v Paříži byl loni v prosinci vydražen za 4 miliony korun.
Zdroj: Wikipedie; Ottův slovník naučný – Doplňky
