Karlovi nebyl ještě ani rok, když mu zemřela matka a tři měsíce předtím babička. Jan Evangelista Purkyně ponechal své dva syny v péči dvou služebných, ty dětem leccos povolovaly a tatínek byl příliš pohroužen ve svém bádání, než by si toho všiml. Tím synové Karel a Emanuel vyrostli v poměrně samorostlé osobnosti. Bratr Emanuel (1831 v polské Vratislavi – 1882 v Bělé pod Bezdězem) se stal botanikem, meteorologem a profesorem na lesnické škole.
Ve Vratislavi začal Karel studovat malířství.
V roce 1850 se rodina vrátila do Prahy, bydleli ve Spálené ulici čp. 75, kde je i pamětní deska otce. (Zde míval ateliér malíř Josef Mánes, který vypodobnil Jana Evangelistu jako starce a Karla Purkyně jako mladíka na obrazu „Leden“ pro Staroměstský orloj.)
V roce 1851 vstoupil Karel na pražskou malířskou Akademii. Od počátku se nemohl smířit s ubíjejícím akademismem a konzervativními názory pedagogického sboru. V roce 1854 odešel Karel Purkyně do Mnichova, na podzim 1856 odjel do Paříže, kde se zapsal do ateliéru Thomase Coutura (1815, Senlis, Francie – 1879, Villiers-le-Bel, Francie). Současně intenzivně studoval obrazy realisty Gustave Courbeta (1819, Ornans, Francie – 1877, La Tour-de-Peilz, Švýcarsko).
Karel Purkyně je považován za jednoho z nejnadanějších českých realistických malířů, avšak za svého života se uznání nedočkal. Teprve moderní umělci 20. století ho ocenili jako významného malíře 19. století. Finančně ho musel podporovat po celý život jeho otec.
Mezi jeho vrcholná díla patří například portrét Podobizna kováře Jecha (Politizující kovář), Zátiší s cibulí a koroptví nebo zátiší Sova sněžná. Barvu nanášel v silné pastě, kterou modeloval špachtlí, nožem, kresbu vyrýval rukojetí štětce. Maloval i drobné krajinomalby. V nich už se objevovaly prvky impresionismu.
Purkyně byl činný v letech 1862 až 1866 také jako umělecký kritik, zabýval se problematikou uměleckého školství a výtvarné výchovy. Byl jedním (spolu se svým otcem) ze zakladatelů spolku Umělecká beseda roku 1863, psal hodně do Kritické přílohy Národních listů. Vedle těchto ilustrací kreslil karikatury pro časopisy „Brejle“, „Humoristické listy“.
Pro mladého malíře bylo těžké být stále ve stínu svého světově uznávaného otce, který byl vedle svých vědeckých objevů duší pražského vlasteneckého a společenského života.
Oženil se 7. února 1860 v Praze, vzal si Marii Wiedermannovou (1841 – 1914), dceru operního pěvce Maxe Wiedermanna a herečky Heleny Dolejšové. Měli spolu tři děti, Jana, Cyrila a Rosalii. Růžena (1864 – 1951), provdaná za spisovatele Rudolfa Pokorného, byla malířkou a napsala o svém rodu knihu „Život tří generací“.
Karel Purkyně předčasně zemřel v Praze v noci z 5. na 6. dubna 1868 ve svých 34 letech, v matričním záznamu stojí jako příčina smrti rozmíšení krve (otrava).
Pochován je na Vyšehradě (oddělení 2A-28) společně se sochařem Václavem Levým (1820 v Nebřezinách u Plas – 1870 v Praze), autorem proslulých Čertových hlav nedaleko Liběchova. Na jejich rovu je kopie Levého sochy sv. Jakuba (z kostela v Poličce), vytvořená Bernardem Ottou Seelingem.
Zdroje: Erkul – Filmová databáze; Dobromila Lebrová – Pozitivní noviny
