Tím byl monacký kníže Louis II. (12. července 1870 – 9. května 1949), jehož přístup k dynastickým záležitostem nebyl nejdřív právě odpovědný. Zplodil jen jediné dítě, a to nemanželskou dceru Charlotte (30. září 1898 – 15. listopadu 1977) s kabaretní zpěvačka Marie Juliette Louvetová (9. května 1867 – 24. září 1930), tehdy již rozvedenou matkou dvou dětí. Louis II. se s ní nikdy neoženil, ale dceru adoptoval a tím z ní učinil monackou korunní kněžnu.
Charlotte se potom v březnu 1920 provdala za hraběte de Polignac a po dceři, kněžně Antoinettě, přivedla na svět 31. března 1923 jejího mladšího bratra Rainiera. Na základě dohody se svým otcem se potom Charlotte vzdala svého nástupnictví v jeho prospěch a Rainier nastoupil 9. května 1949 na monacký trůn.
Jeho sestra Antoinetta zatím v polovině 40. let navázala dlouhodobý vztah s Alexandrem-Athenase Noghèsem, právníkem narozeným v Monaku a mezinárodním tenisovým šampionem, z kterého se jim narodily tři nemanželské děti – Elisabeth-Anne (nar. 1947), Christian Louis (nar. 1949) a Christine (1951 – 1989). Jejich původ byl 4. 12. 1951 legitimován svatbou jejich rodičů, čímž byly zahrnuty do nástupnictví na monacký trůn. A tento nárok přetrval po rozvodu roku 1954.
Po rozvodu kněžna Antoinette se svým milencem a později i manželem Jean-Charlesem Reyem zosnovala plán, jak svrhnout z trůnu svého bratra Rainiera III., stát se monackou vládkyní a zajistit tak nástupnictví pro svého syna. Za tím účelem roztrousila zvěst, že Rainierova tehdejší snoubenka, herečka Gisèle Pascalová, nemůže mít děti a že její bratr tak zůstane bez legitimních potomků. Což sice nebyla pravda, ale k rozpadu vztahu to stačilo. Antoinettiny plány však definitivně překazil sňatek Rainiera III. s Grace Kellyovou v roce 1956 a narození jeho dědiců, Caroline (1957), Alberta (1958) a Stéphanie (1965). Kněžna Grace o intrikách své švagrové zřejmě věděla, protože „zařídila“, že vztahy mezi Antoinettou a Rainierem a jeho rodinou byly na mnoho let přerušeny.
Kněžna Antoinette byla později známa svou poněkud výstřední a dle vyjádření služebnictva „šílenou“ povahou. Poté, co musela opustit Monako, žila blízko Nice ve francouzském městě Eze, a to s větším množstvím psů a koček. Byla také prezidentkou Monacké společnosti na ochranu zvířat a patronkou britského domova psů a koček. Poté, co v roce 2005 na monacký trůn nastoupil syn Rainiera a Grace Albert II., Antoinetta a její potomci ztratili nárok na monacký trůn, který přešel na Albertovy potomky, konkrétně na korunního knížete Jacquese (nar. 10. 12. 2014), jediného Albertova syna, který vzešel z manželského lože.
Tím její naděje na to, že by její potomci mohli nastoupit na monacký trůn, padl definitivně. Kněžna Antoinetta se to ale už nedozvěděla. Zemřela 18. března 2011 v nemocnici „The Princess Grace Hospital Center“ ve věku 90 let a je pohřbena v „Kapli míru“, v katedrále Notre-Dame-Immaculée v Monaku vedle svých rodičů, dcery Christine Alix a svého třetího a posledního manžela Johna Gilpina.
