Situace byla o to komplikovanější, že zesnulý král měl rodem blízko k Habsburkům, nakonec on sám byl posledním výhonkem španělské habsburské rodové větve. K francouzským Bourbonům měl ale podobně blízko z důvodu četných příbuzenských vztahů. A nedokázal se rozhodnout, z kterého rodu si vybere svého následníka.
Francouzský král Ludvík XIV. (známý jako Král Slunce) proto vzal věc sám do ruky a hodlal na uvolněný trůn dosadit Filipa z Anjou, svého vnuka a zároveň prasynovce Karla II. Podle názoru Leopolda I. Habsburského, českého a uherského krále a římského císaře, se však měl stát novým španělským králem jeho druhorozený syn, shodou okolností rovněž Karel. Svého záměru se nechtěl ani jeden panovník vzdát. a tak roku 1701 po řadě bezvýsledných jednání vypukla tzv. válka o španělské dědictví, největší ozbrojený střet 1. poloviny 18. století.
V jeho rámci se 13. srpna 1704 odehrála bitva u Höchstädtu v Bavorsku, kde na sebe narazilo spojené anglo-císařské vojsko a vojsko Francie s bavorskou podporou, kterému veleli dva navzájem se nesnášející maršálové Marsine a Tallard. Bitva začala už v 6 hodin ráno překvapivým přechodem asi 4000 marlboroughových jezdců přes říčku Nebel po předem připravených můstcích a jejich útokem na francouzské levé křídlo. Evžen Savojský velící rakouskému vojsku zatím na svém úseku odhodlaně čelil francouzskému útoku. Rozhodující zvrat měl nastat po útoku vévody z Marlborough na střed francouzské formace. Jeho první vlnu však Francouzi odrazili. Vévoda se poté osobně postavil do čela svých jednotek a za podpory císařské jízdy a po útoku anglického jezdectva se mu podařilo přimět francouzskou jízdu nejprve k ústupu a nakonec k útěku. Zdolání francouzské pěchoty, která zůstala na bojišti osamocena, potom zůstalo jen otázkou času.
Francouzi měli v této bitvě na 40 000 padlých, raněných, zajatých a zběhlých vojáků. Do zajetí upadl také francouzský maršál Tallard, zatímco maršálovi Marsinovi se podařilo včas utéct. Ztráty druhé strany byly o poznání menší, 13 000 padlých a raněných. Vyčerpaní císařští a angličtí vojáci už nepřítele po bitvě dál nepronásledovali, spokojili se s tím, že ukořistili většinu děl a celý francouzský tábor včetně vozů, tažných koní, proviantu a především 34 luxusních kočárů a francouzskou válečnou pokladnu.
Slavné anglicko-císařské vítězství u Höschstädtu znamenalo v celé válce o španělské dědictví rozhodující obrat. Francie musela ustoupit a nedokázala se ani spojit s dalším nepřítelem Rakouska, sedmihradským knížetem Františkem II. Rákoczim a společně vzít Vídeň „do kleští“. Rákoczi navíc musel po prohraných bitvách s Rakouskem u Trnavy roku 1704 a u Trenčína roku 1708 na další výboje do středu Evropy zapomenout. Španělským králem se jako Karel III. stal skutečně syn Leopolda I., ale již roku 1711 se španělského trůnu vzdal ve prospěch francouzského kandidáta, Filipa z Anjou, a to výměnou za některé španělské državy. Získal tak Španělské Nizozemsko (dnešní Belgii), na Apeninském poloostrově Neapolsko a Milánsko a Sardinii. Do našich dějin se zapsal především jako otec císařovny Marie Terezie.
Slavné vítězství Angličanů u Höchstädtu rezonovalo v britských dějinách ještě o více než 200 let později. Došlo k němu v prostoru mezi Höchstädtem a Blindheimem (Blenheimem) u soutoku Dunaje s říčkou Nebel a jméno Blenheim se v britských válečných dějinách objevuje opět koncem 30. let, když je jím v té době pokřtěn dvoumotorový bombardér britského královského letectva „Bristol Blenheim“. V britském letectvu sloužily tyto stroje v Evropě až do podzimu 1942, na jiných místech až do vyčerpání stavů.
