Podzim a zima jsou časem zastavení, introspekce, a mnohdy také těžších emocí. Vyvažovat je můžeme pomocí vděčnosti.
Jsme pod palbou neustálého toku informací a zpráv, přičemž ty pozitivní by se daly hledat lupou. Vězme ale, že to není z důvodu toho, že by dobrých zpráv bylo méně než těch špatných – jen nevyvolávají takovou potřebu na ně kliknout a tudíž tolik neprodávají.
Realita a vděčnost
Pokud bychom ale svůj život objektivně zanalyzovali, velmi pravděpodobně bychom dospěli k závěru, že se máme velmi dobře a katastrofy okolního světa se nás přímo nedotýkají. Tím neříkám, že bychom před nimi měli zavírat oči či je dokonce popírat nebo bagatelizovat. Nicméně v dnešní době, kdy se dozvídáme vše, co se děje na druhém konci planety, je naprosto nezbytné vytvořit si jakýsi filtr a odstup. První možností je přímo nařídit si informační půst – prostě ty zprávy nečíst, neposlouchat. Když se k nám dostane špatná zpráva, položme si otázku „Týká se mě to? Mohu s tím něco udělat?“ Jestli ne, vědomě tuto informaci opusťme. Místo neustále konzumace nových znepokojivých zpráv zkusme svou pozornost upínat na všechny úžasné věci, které ve svém životě máme. Často je bereme jako samozřejmost – zdraví, rodina, jídlo v lednici, elektřina, jezdící autobusy, škola pro všechny, fungující zdravotnictví. Pro velkou část populace na Zemi to zdaleka není samozřejmost – proto buďme vděční za to, že my je máme, a neplýtvejme jimi. A když máme přebytek, můžeme nekonstruktivní depresi přeměnit v konstruktivní soucitnou pomoc a třeba přispět na dobrou věc. Nezachráníme celý svět, ale svou kapkou ho můžeme vy zlepšit.
Vděčnost vs. toxická pozitivita
Nepleťme si vděčnost s takovou tou sluníčkovou pozitivitou – kdy je reálný pohled na určitou nepříjemnou situaci takřka zakázán. Toxicky pozitivní jedinci se snaží za všech okolností působit spokojeně, někdy se dokonce i stydí za negativní emoce, snaží se je maskovat, vážné situace bagatelizuje, cítí se jaksi nadřazen těm, kteří ty negativní emoce prožívají, a častokrát jim dává nevyžádané rady, jak by měli být vděční a pozitivní a jejich utrpení zlehčuje. Ale když nás něco trápí, není v žádném případě takové prožívání zakázáno. Naopak pozitivita upřímná, léčivá, vděčnost, dokáže i na tom špatném najít něco dobrého, nějaké poučení, nebo alespoň ocenit absenci ještě větších problémů. Každopádně pozitivní přístup má být upřímný a autentický, nikoli vynucený – jako křečovitý úsměv pasažéra potápějící se lodi.
Léčivý vděk
Vděčnost je velmi příznivá emoce, která může náš život úžasně zlepšit. A jelikož dny letí často automaticky a nevědomě, je šikovné udělat si „návyk vděčnosti“. Každý den, třeba ráno či večer, se zastavit, a poděkovat za to úžasné, co máme, nebo co se nám zrovna dnes stalo. Ještě lepší je si to napsat – třeba jako poslední řádky každodenního plánovacího diáře. Když potom přijde nějaká těžká chvíle, je krásné vzít si ten diář do ruky a pročítat, jaké úžasné události a lidi jsme potkali!
Díky, díky, jsem tak vděčná, že dnes mohu zase psát – že funguje počítač, sedím v teple, mám mozek i srdce!
Zdroj: autorský text
