Voynichův rukopis byl tématem přednášky badatele a publicisty Karla Dudka, který spolupracuje také s Naším REGIONEM. Přednáška se uskutečnila v knihovně ve Velkých Přílepech.
„Voynichův rukopis je malý, pergamenový svazek, o rozměrech 23 x 16 centimetrů. V současnosti je uložen na Yaleově univerzitě, v New Havenu, ve státě Connectitut. Má 240 stránek záhadného textu a ilustrací z oboru botaniky, astrologie i medicíny. Více jak dvacet stránek textu však chybí, což okamžitě vyvolá podezření, jestli na tom chybějícím textu nebylo i řešení, jak písmo číst,“ uvedl mimo jiné. Je totiž podle něj více než jisté, že kromě autora to nikdo jiný nedokázal.
Rukopis podle slov Karla Dudka patřil nejspíš do sbírek císaře Rudolfa druhého, dalšími vlastníky byli mělnický hejtman, Jakub Horčický z Tepence, potom záhadný alchymista Bareš, o kterém se nic neví, pak Marek Marci z Kronlandu, následně německý jezuita a vědec Athanasius Kircher. „Rukopis získal své jméno po svém posledním majiteli, který jej znovu objevil pro svět. Jmenoval se Wilfried Vojnič, narodil se v roce 1865 ve šlechtické, polsko-litevské rodině. Vystudoval chemii na Moskevské univerzitě a později pracoval jako lékárník,“ přiblízil Karel Dudek.
Duchovní smysl i stáří
„Ve Varšavě se zapojil do tajné proticarské organizace a v roce 1896 byl odsouzen do vyhnanství na Sibiři. Odtud se mu podařilo uprchnout do Pekingu a dále do Evropy. Usadil se v Londýně, kde si v roce 1898 otevřel knihkupectví. Od roku 1904 již mohl cestovat s platným britským pasem, protože získal britské občanství,“ dodal. Rukopis, psaný záhadným písmem, se Wilfried Vojnič pokoušel rozluštit, stejně jako všichni jeho předchůdci. A stejně jako oni s negativním výsledkem. Rukopis se doposud nepodařilo rozluštit nikomu, byť se o to snaží mnoho vědců i badatelů.
Zatímco milovníci záhad se většinou zajímají o duchovní smysl rukopisu, vědci se zaměřují kupříkladu na stáří pergamentu. Bádá i Karel Dudek. Zmínil George Handsche z Limuz, který byl od roku 1563 ve funkci osobního lékaře Ferdinanda Tyrolského, s nímž v roce 1567 odešel na zámek Ambrass u Innsbrucku. Když byl Ferdinand na oficiálních akcích, jeho žena Filipina si podle slov Karla Dudka krátila dlouhou chvíli „sestavováním kuchařských receptů, výrobou léčivých lektvarů a mastiček, a především opulentními hostinami pro okolní panstvo, které byly proslulé široko daleko“.
Verze Karla Dudka
„A zde se konečně dostáváme k jedné z možností, co vlastně Voynichův rukopis může být. Sbírky Ferdinanda Tyrolského byly rozsáhlé a nepochybně stále doplňované třeba rostlinami z oblasti venezuelských pralesů. Jistě i Handsch tyto rostliny viděl a jako vzdělanec a botanik je zakreslil do své pracovní knihy. A proč to tajemné písmo? V doby, kdy každý nový objev mohl znamenat velké bohatství, to bylo téměř nezbytné. Naskýtá se i další možnost. Důvodem může být milostný vztah. Oba byli mladí, Ferdinand daleko, a Filipina, jako měšťanská dcera jistě nebyla vůči svému lékaři nějak předpojatá,“ uvedl Karel Dudek v rámci rozsáhlé přednášky, z níž jsme vybrali jen střípky.
Jiní badatelé předkládají zase jiné příběhy, o Voynichově rukopisu už byly popsány stovky stran, a je téměř jisté, že dohady a nové a nové verze jen tak neskončí, jestli vůbec někdy. Možná je to dobře – tajemno je přitažlivé.
