Na bustách pracovali antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek z Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea a další vědci. Unikátní projekt trojrozměrné rekonstrukce podoby podle originálů lebek, je nazván „Ženy z Krumlovského lesa“.
„V jedné z těžebních šachet v hloubce asi šesti metrů byl při výzkumu nalezen téměř kompletně zachovalý skelet 30–35leté ženy. Ta ležela v postranním rozšíření šachty v silně skrčené poloze, začíná vyprávění tajemného příběhu antropoložka Eva Vaníčková.
Ta byla drobné postavy, s výškou asi 149 cm. V jejím zdravotním stavu vědci odhalili poruchu vývoje zubů ve formě přítomnosti horních čtvrtých stoliček. Útvary na holenních kostech pak svědčí o prodělaném stresu, hladu a strádání v období růstu. Na zubním kameni bylo možné pod elektronovým mikroskopem pozorovat bakterie, dokonce jejich vnitřní strukturu.
„Dále pak v hloubce sedmi metrů archeologové odkryli další téměř kompletně zachovalý skelet 35–40leté ženy v natažené poloze s rukama sepnutýma za hlavou, která měla na hrudi kostru novorozence,“ dodává Vaníčková.
Starší žena, pohřbená hlouběji, byla také velmi drobná, s výškou asi 146 cm. Její zdravotní stav nebyl tak dobrý. Zkoumání kosterních pozůstatků odhalilo, že žena pravděpodobně trpěla chudokrevností. Na bederních obratlech jsou vytvořeny útvary, vznikající v důsledku nadměrného zatěžování páteře. Žena prodělala zranění levé kosti loketní, které se špatně zhojilo, a vytvořil se pakloub.
Modré a oříškové oči
Další detaily rekonstrukce podoby žen pochází z dřívějších výzkumů, kdy zkoumali i zuby a jejich neduhy. Vědcům se podařilo určit analýzou barvu duhovky i vlasů. Starší žena měla s více jak 90procetní pravděpodobností modré oči a vědci předpokládají i světlé vlasy. U mladší ženy zjistili genetickou výbavu určující nejčasněji oříškovou nebo zelenou narvu očí. Proto má žena i tmavší vlasy.
Výsledky analýzy DNA prokázaly, že ženy jsou příbuzné, nejspíše mohlo jít o sestry, nebo o matku s dcerou. Ovšem kosterní pozůstatky dítěte nevykazovaly příbuznost ani s jednou z žen. Vědci u žen prokázaly gen, ze kterého vycházely současné genotypy v rámci Evropy, především slovanské větve.
Neolitická strava a móda
Ke zjištění potravy, životního prostředí a původu žen bylo využito analýz poměrů stabilních izotopů uhlíku, dusíku a stroncia. Ukázalo se, že ženy v posledních letech života byly dobře živené. Stravovaly se převážně masem z ovcí, koz a vepřů. Měly i rostlinou potravu včetně lesních plodů bohatých na minerály a vitamíny.
Oděvy pro obě ženy byly rekonstruovány na základě archeologických nálezů z území Evropy. Starší ženu vědci oblékli do jednoduché haleny s přehozem utkaným ze shodného rostlinného materiálu. Zachovalé tkaniny z období neolitu vykazují všechny užití pouze rostlinných vláken ze lnu, lýka, kopřivy a dalších.
Její vlasy byly zpevněny síťkou zhotovenou technikou proplétání jehlou. Podobné nálezy pozůstatků pletených struktur patří vůbec k nejstarším evropským nálezům textilií. Mladší z obou žen mohla být oblečena do haleny ušité z hrubšího lněného plátna. Pruhy zbylé tkaniny byly zakomponovány do pletence vlasů.
Výzkum v Krumlovském lese vnesl do archeologie otevřel nové pohledy na dění v pravěkém světě.
„Zvláštní tělesné vlastnosti dvou žen, zasypaných v šachtě, budí podezření, že k těžké práci v šachtách mohli být využíváni slabí jedinci. Zneužívání žen k těžkým pracím je v řadě společností jakousi na ruby obrácenou přirozenou dělbou práce. Nejtěžší práce nevykonává ten nejsilnější, ale ten, koho k nim lze nejsnáze přinutit. To zpochybňuje tradiční názor, že vzestup společenské role mužů v pozdní době kamenné souvisel s využíváním jejich větší síly při orbě, stavbě opevnění a právě těžbě“ dodává Vaníčková.
Rekonstrukce byly vytvořeny pro stálou expozici Pavilonu Anthropos MZM, jako zhmotnění dlouhodobých a rozsáhlých výzkumů Martina Olivy s řadou spolupracujících odborníků.
Zdroj: TZ MZM
