Narodila se 3. května 1942. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení, od patnácti let trénovala gymnastiku pod vedením slavné Evy Bosákové a už v roce 1957 vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. Roku 1959 získala na mistrovství Evropy v Krakově první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. Na olympiádě v Římě bylo československé družstvo stříbrné, Věra byla ve víceboji žen osmá a na kladině šestá.
Superstar Bera
A pak přišel rok 1964 a olympiáda v Tokiu. Během čtyř dnů Věra získala tři zlaté medaile, ale navždy si také získala srdce Japonců. Už před přeskokem to v plné hale zašumělo, když si nechala posunout odrazový můstek o dva a půl metru. Z takové dálky se žádná žena dosud neodrážela. A pak se Věra rozběhla, odrazila a skočila… a hala se rozburácela. Obdiv a úctu jí získaly i bradla, disciplína, ve které medaili nezískala. Při obtížném prvku jí sklouzly ruce a spadla. Jenže houževnatá gymnastka nehodlala poraženě odejít. Znovu naskočila na nářadí a před ztichlými diváky sestavu odcvičila znovu bez jediné chyby, jen pro ně. Japonci měli jasno – tahle žena, která je ztělesněním hrdosti, trpělivosti, soustředění, která je tak přísná sama k sobě a má odvahu vsadit vše na jednu kartu, ta musela být v minulém životě Japonkou. Ten obdiv vyjádřil režisér Kon Ičikawa ve svém uměleckém dokumentu Tokio 1964 – jeho středobodem je zpomalený záznam Věřiny sestavy na kladině. Několik vteřin pohybu režisér rozvinul do několika minut, jako by šlo o časosběrný záznam pučícího květu. Plným právem jí podle Japonců patřil i samurajský meč, který jí věnovali. Jen to jméno kdyby dokázali vyslovit… a tak se nakonec z Věry stala Bera, ke které přidávali samurajské San. Navždy milovaná Bera San.
Superstar? Slabé slovo
Kdo žasl nad úspěchem Věry Čáslavské v Tokiu, netušil, co se strhne za čtyři roky v Mexiku. I když hrozilo, že Věra na olympiádu vůbec neodjede. Jako signatářce dokumentu Dva tisíce slov jí po okupaci Československa hrozilo zatčení, o čemž se dozvěděl také náčelník Horské služby v Jeseníku. Věru doslova ukryl v lese, kde trénovala – jen kladinu nahradily poražené stromy a shyby dělala na větvích. Příprava to byla dobrá – na olympiádě získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná, stříbro za kladinu a v družstvech. Šílící diváci ji povzbuzovali pokřikem Vera, Vera-ra-ra-ra! čímž vyjadřovali i sympatie okupované zemi. Sama Věra dávala najevo svoje postoje – známé je její gesto, kdy odvrátila hlavu a dívala se do země při sovětské hymně. Ještě v Mexiku se vdala za atleta Josefa Odložila, kolem katedrály i v ní se shromáždily stotisícové davy. Gymnastka vzpomínala, jak jí cestu k oltáři razili českoslovenští zápasníci.
Bolavý pád z Olympu
V Mexiku Věra ukončila sportovní kariéru, rok po olympiádě se jí narodila dcera Radka, roku 1974 syn Martin. A zároveň se jí vládnoucí komunistická třída začala mstít. Zřejmě i tento tlak přispěl k tomu, že se její manželství rozpadlo. Těžké roky ve stínu ukončila sametová revoluce, po které dostávala spoustu nabídek, z nichž nakonec přijala jen nabídku stát se poradkyní prezidenta Havla a také předsedkyní Československého a později Českého olympijského výboru. Možná by přijala místo velvyslankyně v Japonsku, o které usilovala i japonská strana, kdyby nepřišla další krutá rána. Po potyčce se synem Martinem zemřel její bývalý manžel Josef Odložil. Martin byl odsouzen na čtyři roky, byl ale osvobozen prezidentskou amnestií, byť o ni Věra nežádala. Na deset let se potom stáhla do ústraní, léčila se s depresemi. V roce 2007 se začala vracet na veřejnost, v létě 2015, ale onemocněla karcinomem slinivky. Její stav se následující léto zhoršil, 30. srpna zůstala po prohlídce v nemocnici a večer téhož dne zemřela.
Duše v barvě sakurových květů
K padesátému výročí tokijské olympiády vyšla v Japonsku kniha s názvem Duše v barvě sakurových květů s podtitulem Proč Japonci i po pěti desetiletích stále milují Věru Čáslavskou. Autorka, sportovní novinářka Osada Nagisa, se postavou Věry Čáslavské zabývala několik desetiletí, ale odpověď na tuto otázku jí stále unikala. Žádný jiný zahraniční herec, zpěvák, politik, vědec či jiný sportovec si dosud takovou náklonnost nezískal. Tak proč právě Věra?
Těch důvodů je určitě několik. Především to byly Věřiny vlastnosti, díky kterým se s ní Japonci identifikovali už v době olympiády, její morální integrita, která se projevila v následujících desetiletích, v neposlední řadě i její osobní příběh. A samozřejmě i její originální půvab, sugestivně podaný prostřednictvím moderních technologií. „Jestli Japonci něco skutečně obdivují, tak je to odvaha stát za svými názory, ať to stojí, co to stojí. Věra, která neodvolala svůj podpis pod Dvěma tisíci slov na vzdory tomu, jak kruté následky to pro ni mělo, získala v očích Japonců tu nejskvostnější medaili i potom, co přestala závodit,“ dodává k tomu japanolog Robin Šóen Heřman. „Až potkáte paní Věru, pozdravujte ji prosím od nás a vyřiďte jí, že jí držíme palce, žádala mne v polovině devadesátých let jedna vesničanka v horách na ostrově Kjúšú. A takových žádostí jsem v Japonsku vyslechl na každém kroku desítky. Mám za to, že Věra Čáslavská se již dávno zařadila do panteonu japonských národních hrdinů.“
Zdroj: wikipedie, vlastní zdroj
