V polovině září roku 1990 se našlo v Břežanském potoce mrtvé tělo mladé ženy. Až na punčochy a prstýnek byla zcela nahá a část těla, která vyčnívala z vody, byla zaházena listím a větvemi. Ještě týž den vylovil jistý rybář z Vltavy u Jiráskova mostu její občanský průkaz a kriminalisté tak poměrně brzy znali totožnost mrtvé. Šlo o mladou prodavačku, která si občas přivydělávala prostitucí. Ukázalo se, že večer před nálezem jejího mrtvého těla si vyrazila s přítelem do vinárny, ale tam se hlasitě pohádali a ona se vydala domů sama. Cestou se podle svědků setkala na Václavském náměstí s neznámým mužem. Pak ale její stopa končila a vyšetřovatelé se dlouho nemohli pohnout z místa.
Modus operandi
V sousedním Rakousku začali o něco později nacházet tamější policisté mrtvé prostitutky svlečené do naha a uškrcené vlastním prádlem. Jejich těla byla ve všech případech pokrytá hlínou nebo listím. Kvůli stejnému způsobu provedení vraždy neboli modu operandi došli rakouští vyšetřovatelé k závěru, že všech sedm mrtvých žen má na svědomí jeden člověk. V průběhu pátrání si jeden již vysloužilý detektiv vzpomněl na vraždu spáchanou Jackem Unterwegerem v roce 1974. Tehdy osmnáctiletou studentku Margaretu nejdříve zmrskal ocelovou metlou a následně uškrtil. Dostal za to doživotí. Ve vězení ale začal psát romány a divadelní hry, kniha z názvem Očistec aneb cesta do kriminálu se stala bestsellerem a samotný Unterweger spisovatelskou hvězdou. Na jaře 1990 byl díky své popularitě i zdánlivém polepšení se z vězení propuštěn. Stal se častým hostem nejrůznějších večírků a besed a začal se živit jako novinář, který psal právě o prostitutkách, bezdomovcích a kriminálních živlech.
Když se na něj policisté zaměřili, zjistili, že Unterweger pokaždé pobýval v místech posledního výskytu mrtvých žen. Bývalý vězeň v tu chvíli raději změnil terén a odletěl na jih Spojených států, do Kalifornie. Údajně tam chtěl psát o prostitutkách v Los Angeles. Během deseti dnů však sám tři zavraždil. Tou dobou už po něm ale na základě pátrání Interpolu šla FBI, která ho také v únoru 1992 zadržela. Za 22 měsíců od první vraždy v Praze měl na svědomí celkem 11 prostitutek, které před tím, než je uškrtil, ještě brutálně týral.
Vlas v autě
Při zpětném sledování Unterwegerova pohybu vyšlo najevo, že v době, kdy byla zavražděna žena, později nalezená v Břežanském potoce, byl v Praze a že se pohyboval na stejných místech jako ona. Protože se po městě pohyboval autem, policisté ho kompletně prohlédli. Předtím ho tedy museli najít na šrotišti, kam ho mezitím už jeho majitel odložil. A na sedačce auta se našel vlas jeho pražské oběti, která byla první z celé vražedné šňůry. Tento nepřímý důkaz byl jeden z mála, který ukazoval na Unterwegera. Vyšetřovatelé se řídili hlavně stejným „rukopisem“ pachatele vražd a psychiatrickým posudkem, který ho označil za mravního zpustlíka a disociála s impulzivní sadistickým jednáním vůči ženám. Podle znalců údajně nevraždil proto, aby vybil svou sexuální agresi, ale aby své oběti naprosto ovládl.
Ačkoliv Unterweger svou vinu celou dobu jednoznačně popíral, soud – i když mu nakonec „přišil“ jen devět vražd – ho nakonec znovu odsoudil k doživotí. Jen pár dní poté našli dozorci Unterwegera ve vězení oběšeného. A na smyčce jeho oprátky byl prý stejný uzel jako na kouscích oblečení, kterými škrtil své oběti.
Zdroj: wikipedia a kriminalistika.eu
Straka, Hojer, Oplištil, Hepnarová, Fabiánová. Monstra v lidské podobě posedlá touhou zabíjet. A Vranská, Janatková, Pražáková, jejich oběti. Smutní hrdinové dvaceti stručných popisů nechvalně proslulých vražd spojených s hlavním městem Prahou, o kterých si však často povídali lidé po celé republice. Příběhů, nad kterými se člověk může zamyslet, nakolik se podobná stvůra může ukrývat v každém z nás.
Dvacet nejzajímavějších případů ze seriálu Slavné pražské mordy si můžete přečíst v e-knize, která je k objednání zde:
http://eknihyjedou.cz/slavne_prazske_mordy
