Ke každé z žen je přiložen dochovaný předmět – kupříkladu ke spisovatelce Boženě Němcové kalamář, k političce a antifašistické odbojářce Františce Plamínkové senátorská legitimace, k novinářce a antifašistické odbojářce Mileně Jesenské předměty vyrobené z chleba v nacistickém koncentráku, či k Ludmile Bozděchové, která se vydala k císaři, aby vymohla možnost žen pracovat na poště, pošťácké náčiní.
Podle organizátorů jednotlivé ženy spojuje to, že jejich touhy a sny narážejí na hranice prostoru, který jim jako ženám společnost vymezuje. „Na bariéry, které omezují lidský potenciál žen, ať už je touto bariérou litera zákona, společenský odsudek, nebo „jenom“ zábrana psychologická: hranice ve vlastní hlavě. Zkoušejí pevnost těchto bariér, vrážejí do nich, jsou vraceny zpět, překračují je,“ uvádějí.
Silné příběhy
„Ženskou emancipaci v jejích mnoha podobách výstava vnímá jako úsilí o možnost definovat sebe sama, své životní role a cesty, jako právo hovořit vlastním hlasem. Dějiny ženské emancipace se zde stávají příběhem o boji za právo na vlastní hlas, ale také příběhem umlčování tohoto hlasu, příběhem o odvaze mluvit i o důsledcích, které tato odvaha má,“ dodávají. Výstava, kromě příběhů konkrétních žen, nabízí i plno plakátů nebo obrazových i zvukových dokumentů.
Na výstavě jsou představeny též například obchodní zástupkyně americké firmy vyrábějící šicí stroje Ludmila Barbora Šimáčková, cvičitelka a propagátorka ženského tělocviku Klemeňa Hanušová, malířka a sklářská designérka, která se živila uměním daleko dřív, než ženy směly studovat na akademii, Marie Luisa Kirschner, nebo kupříkladu aristokratka, která překračovala zvyklosti své společenské třídy, Sidonie Amalie Nádherná. Výstava potrvá do letošního 29. prosince.
