• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Vrazi, nebo hrdinové? Příběh bratrů Mašínů

    Jen máloco v novodobých dějinách vzbuzuje tolik vášnivých sporů jako činnost ozbrojené skupiny Josefa a Ctirada Mašínových. Obětí jejich boje proti komunismu se totiž stali dva řadoví esenbáci a jeden účetní. A později ve východním Německu další čtyři policisté.

    Film Bratři přinášející jejich příběh a natočený jejich vzdáleným příbuzným Tomášem Mašínem momentálně vede žebříček návštěvnosti kin. A jejich sestře před pár dny prezident Petr Pavel propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Samotní Mašíni však na vyznamenání opět nedosáhli, navzdory doporučení Senátu.

    Odbojáři jako otec

    Ctirad a Josef Mašínovi se podle svých slov rozhodli bojovat za svobodu stejně jako jejich otec, prvorepublikový důstojník, kterého Němci kvůli odboji za protektorátu popravili. „Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat,“ napsal jim mimo jiné v dopise na rozloučenou. Oba si to vzali k srdci a krátce poté, co bylo několik jejich přátel a spolužáků komunistickým režimem popraveno, založili spolu s Milanem Paumerem, Zbyňkem Janatou a Václavem Švédou ozbrojenou skupinu s cílem vzepřít se tehdejším mocipánům.

    Mrtví esenbáci

    Pro svůj boj se rozhodli získat zbraně přepadem služeben tehdejší bezpečnosti. Poprvé zaútočili v září 1951 v Chlumci nad Cidlinou. Dovnitř se dostali díky smyšlenému příběhu o ukradené motorce. Tamějšího příslušníka SNB Oldřicha Kašíka chtěli ubít železnou tyčí, ale protože pořád žil, nakonec ho zastřelili. A kvůli rozruchu způsobenému střelbou museli rychle utéct, aniž by splnili účel své mise.

    O dva týdny později si proto vybrali další služebnu, tentokrát v Čelákovicích. Aby se do ní ale dostali, vymysleli si plán jak z nějaké gangsterky – unesli sanitku a jejího řidiče i se zdravotníkem sanitky přivázali omámené chloroformem v lese. Potom k fingované nehodě přivolali čelákovického strážmistra Jaroslava Honzátka, odzbrojili ho, spoutali a v ukradené sanitce odvezli na služebnu, aby jim ukázal, kde jsou zbraně. Aby se vyhnuli stejné chybě se střelbou jako v Chlumci, uspali ho chloroformem a Ctirad Mašín ho podřízl.

    Krvavé peníze

    S pěti ukradenými samopaly se rozhodli opustit republiku. Jenže jim to nevyšlo a Ctirad Mašín byl odsouzen ke dvěma a půl letům v Jáchymově. Jeho společníci se rozhodli, že ho osvobodí a že k tomu potřebují peníze, aby podplatili bachaře.

    V létě 1952 proto poblíž Žleb u Čáslavi přepadli vůz se mzdami nedaleké slévárny Kovolis Hedvikov. Bylo tam téměř 900 tisíc korun. Zastřelili přitom účetního Josefa Rošického. Peníze nakonec na úplatky nepoužili, protože Ctirad Mašín dostal amnestii prezidenta Antonína Zápotockého. Koupili si za ně tedy motorky „pro rychlé přesuny při odbojové činnosti“, ale také boty, oblečení nebo rozkládací gauč.

    Zbraně na střílení lidí

    Při boji proti kolektivizaci na Hané u vsi Pivín v září 1953 podpálili sedmnáct stohů. Přistihla je při tom ovšem hlídka dobrovolných hasičů, z nichž jednomu Ctirad Mašín vystřelil oko. Ze strachu, že kriminalisté při porovnání kulky z Hané mohou přijít i na jejich další vraždy, se skupina kolem Mašínů rozhodla probojovat se do Západního Berlína.

    Během dobrodružné, čtyři sta kilometrů dlouhé cesty měli v patách dvacet tisíc východoněmeckých policistů a sovětských vojáků. Při dvou přestřelkách jich čtyři zastřelili a další tři z nich se omylem zabili mezi sebou. Janatu a Švédu zadrželi a později byli v Československu popraveni za velezradu. Bratrům Mašínům i Paumerovi se ale útěk zdařil a skončili v Americe. Mrtvých, které nechali za sebou ale nelitovali.

    To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost. Tohle jsou všechno darebáci. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme,“ prohlásil později například Ctirad Mašín. I to je nejspíš jeden z důvodů, proč ani letos jejich jména mezi vyznamenanými na Hradě nezazněla.

     

    To mi hlava nebere: Mašíni, svoboda a smrt!

     

    Prezidenti o Mašínech

    Petr Pavel:„Strážmistr Honzátko byl zabit spoutaný, v bezvědomí, nepředstavoval bezprostřední hrozbu, byl navíc zabit nožem, nebyl to souboj v boji. Prostě voják spoutaného člověka nezabíjí. Kdyby se to stalo kterémukoli vojákovi dnes, nebo v době, kdy jsem byl já v misích, tak bychom za to byli souzeni.“

    Miloš Zeman: „Při svém útěku na Západ dýkou podřízli hrdlo svázanému zajatci, zastřelili z pistole pokladníka, který převážel výplaty zaměstnanců. Jejich vraždy nelze vydávat za akt protikomunistického odboje.“

    Václav Klaus: „Činy Mašínů jsou velmi rozporné a určitě nemají jenom svou kladnou stránku. Dokonce myslím, že ta kladná stránka je daleko menší než ta stránka záporná.“

    Václav Havel: „Jejich útěk na Západ byl nepochybně hrdinským činem. Přesto jsem se po zralé úvaze a studiu jejich kauzy rozhodl jim řád neudělit.“

    Zdroj: Wikipedie, iDnes.cz, novinky.cz, Český rozhlas



    Nepřehlédněte
    9.1.2025
    ZajímavostiZprávy

    Ohňostroje a vyhozené stromky