V české společnosti, odkojené Vyšším principem mravním a jeho tezí, že vražda na tyranovi není zločinem, je například všeobecně schvalován atentát na Reinharda Heydricha, nehledě na to, že protektorátní vláda na něj pohlížela jako na akt terorismu a následným represím padly za oběť tisíce vlastenců.
V případě Mašínů ale toto většinové přijetí chybí. Také proto, že jejich obětí nebyl žádný komunistický potentát, ale dva obyčejní esenbáci a jeden účetní. A asi i proto, že Ctirad Mašín mrtvých, jimž vzal život, nelitoval.
Kde je ale ta hranice, kdy je správné bojovat za svou svobodu, a to i za cenu životů druhých? Kdy má člověk právo sáhnout k ozbrojeným akcím? K terorismu jako k nástroji odporu bezmocných vůči mocným? Jako k poslednímu zoufalému kroku zotročených. A teď nemám na mysli jen 50. léta v tehdejším Československu.
Co si o tom myslíte vy?
Autorský text
