Vrtbovská zahrada. Nenápadná, nabízí pohled na sochařské skvosty

1.11.2020
Daniela Hatinová
Další fotky

Matyáš Bernard Braun pochází z Tyrolska. Narodil se v městečku Sautens otci kováři, který sice dělal fortelné železné řemeslo, o kterém se říká, že má zlaté dno, ale v jejich rodině koloval výtvarný talent i jemnějšího zrna. Byl zde další nadaný sochař. A také další nadaný výtvarník, bratr Matyáše, Dominik, malíř. Po salzburských výtvarných studiích cestoval po Itálii, kde se inspiroval uměním Berniniho a Buonarrotiho, tedy největších umělců té doby. Velmi ho zaujalo město Benátky a zdejší výtvarné, zvláště sochařské, památky. Jeho práce tedy nesou stopy italské benátské školy. V Tyrolích ho nadchl malíř Bonaventura Schor, zejména malba v klášteře ve Stamsu na námět legendy svatého Bernarda. Z úcty připojil jméno světce ke svému křestnímu jménu.

Do Prahy se Braun dostal roku 1710 díky zakázce sousoší Snu svaté Luitgardy pro Karlův most, založil si vlastní dílnu a proslavil se zde díky dalším sochařským skvostům. Kvůli svému mecenáši hraběti Šporkovi vytvořil alej soch v zahradním areálu zámku Kuks, alej Ctností a Neřestí a dále skulptury v přírodním areálu Betlému. V jeho dílně vznikla také díla pro zámky Valeč, Duchcov, Lysá nad Labem, mariánské sloupy v Teplicích, Liberci, Jaroměři, řezbářské práce pro kostely v Benešově či Litomyšli.

Malá kopie Valdštejnské zahrady

V době, kdy vznikala Vrtbovská zahrada (ulice Karmelitská 25), přibyla Praze i zahrada Schonbrunská, Lobkovická a Vratislavská na místech bývalých vinic. Byly to vlastně malinké kopie zahrady Valdštejnské. K takovým zahradám patřily terasy, umělé jeskyně, bazénky, grotty s lasturami, saly terreny, voliéry, aleje stromů i soch a fontány, geometrické záhony se zelenými obrazy, keře, trávníky, zelené brány. Braun na aleji soch pracoval v letech 1720 – 1725. Dnešní podoba Vrtbovské zahrady navazuje na klasicistní úpravu z roku 1845.

Slavnostně se rozsvítí a pouze na jeden večer. Dechberoucí Vrtbovská zahrada

Vrtbovská zahrada, která má tři terasy (partery) v různých výškách, uchvacující množstvím zajímavých průhledů, byla založena na místě bývalých vinic vnukem hraběte Sezima z Vrtby. zakladatele Vrtbovského paláce. Vrtbové drželi palác a zahradu do roku 1799, nyní zahrada patří městu Praha. Chceme-li se sem podívat, musíme si opatřit vstupenku jako na jinou památku. V roce 1845 došlo k přestavbě ve stylu klasicismu. Přibyly poetický empírový domek na konci saly terreny a vyhlídka i přístavky, kdy v jednom z nich bydlel a působil Mikoláš Aleš a vytvářel zde své známé kresby a knižní ilustrace, včetně Jiráskových románů.

Socha hojnosti slibuje hojnost zážitků

V 50. a 80.  letech minulého století byla zahrada opravována, na seznam kulturních památek se dostala už v roce 1958. Při rekonstrukci v roce 1987 Milena Nečásková zjistila, že v zahradě mimo zaniklých maleb na teatronu existují dosud neznámé fresky na opěrné zdi mezi druhou a třetí úrovní zahrady. V roce 1990 – 1998 prošla zahrada rekonstrukcí dle návrhů architektů Ivana Březiny a Václava Weinfurtera. Dnes jsou originální sochy pro záchranu jejich maximální autentičnosti uschovány v lapidáriu, avšak originální sochy Bohatství a Hojnost, které zdobí vstupní bránu do Vrtbovské zahrady, jsou zde k vidění.

Karlův most: v korytu řeky byly léta cenné kameny

Jak to místo nepřehlédnout

Ne všichni ale máme hned po ruce k procházkám po krásách takových zahrad všechny potřebné informace. Jakým dojmem zahrada na nás působí? Jednou z obdivovatelek tohoto skvostu je i Eva Krejčová z Prahy-Modřan, která popisuje svoje dojmy i vědomosti a vysvětluje, jak tuto zahradu objevila:

„Hrabě Jan Josef z Vrtby se narodil roku 1669 do šlechtického rodu pánů z Vrtby. Byl synem Jana Františka z Vrtby a jeho manželky Barbory Kokorzowské z Kokorzowsza a v roce 1690 se oženil se svojí sestřenici Zuzanou Antonií, hraběnkou z Heissensteina, přinesla mu bohaté věno ve formě pozemků. Od roku 1712 byl nejvyšším purkrabím Pražského hradu. Byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. A teď něco o Vrtbovské zahradě: je to barokní zahrada italského typu. Nechal ji postavit právě Jan Josef Vrtba, byla postavena na začátku 18. století. Jan Josef Vrtba měl dokonce svůj palác, myslela jsem si, že už asi není, ale on stojí v ulici Karmelitská 373. Je to celkem nenápadná budova, ale chráněná památkovým ústavem. Architektem této zahrady byl František Maxmillian Kaňka. Narodil se 19. srpna roku 1674, vyučil se v hutích svého otce Víta Václava Kaňky a později studoval v Itálii a Vídni. Spolupracoval třeba s Giovannim Battistou Alliprandim.  Autorem soch je Matyáš Braun a freska je od Václava Vavřince Rainera. Na fresce jsou zobrazeni Afrodita, bohyně lásky, a Adonis. Další sochy, které stojí za zmínku, jsou ve střední části zahrady. Jsou tam zápasící chlapci Hefaistos, bůh ohně a kovářů, a Apolon, bůh umění a věštby, Artemis, bohyně lovu, Hera, manželka Diova, Palas Athena, bohyně moudrosti a ochránkyně statečných mužů, a také Zeus, nejvyšší bůh, a jeho syn Ares, bůh války.“

Botanická zahrada bez bariér. Nový vchod pro handicapované

A jak nalezla paní Eva cestu k této památce? K fotografiím, které zde vyfotila, dodává: „Musím říct, že když jsem tuhle zahradu hledala poprvé, nemohla jsem najít vchod, on je tak nenápadný, že si ho hned nevšimnete. Několikrát jsem ho přešla bez povšimnutí, až mě upoutal nepořádek v jednom takovém, podle mě ošuntělém, vchodu. Vypadal na první pohled tak zanedbaně, že by mě vůbec nenapadlo, že se tam skrývá něco tak krásného. Nakonec mi zvědavost nedala a já jsem vešla. Vtom jsem to uviděla. Stála jsem před kamennou bránou, která je zdobená dvěma alegorickými sochami, Atlantem a sochou Hojnost. V zahradě, když vejdete, tak u té fresky jsou další sochy, a to Demeter, bohyně rolnictví, a bůh vína Dionýsos. Také tam najdete voliéru s ptáčky, jsou krásní. A spoustu květin a stromů, ale nebylo vůbec lehké je tam zasadit, protože podloží zahrady je břidlicové, takže když to vše sázeli, museli si vzít na pomoc sbíječky. Na této zahradě je úžasné to, že máte i výhled na celou Prahu, je tam totiž vyhlídka. Musí se pracně vyjít schody nahoru, ale pak se naskytne úchvatný pohled, stojí to za to.“

FOTO: Vrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra

Vrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahrada
Další fotky
Vrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahradaVrtbovská zahrada – nenápadná galerie velkého mistra - Vrtbovská zahrada


Nepřehlédněte