Marc Faber se narodil 28. února 1946 v Curychu Má přezdívku „Doctor Doom“ („doktor Zkáza“) a je švýcarským investorem. Vystudoval ekonomii na Curyšské univerzitě. Pracoval v New Yorku, Hong Kongu a v roce 1990 založil vlastní společnost „Marc Faber Limited“. Nyní sídlí v thajském Čiang Mai. Vydává investiční měsíčník „The Gloom Boom & Doom Report“ (volně přeloženo Zpravodaj o výbuchu příšeří a zkáze).
Faber včas varoval své klienty před pádem burzy 19. října 1987. Tato událost byla nazvána „černé pondělí“, akciové trhy se tehdy zhroutily ve velmi krátkém čase a došlo k velké ztrátě peněz. Pád akcií začal v Hongkongu, dále se rozšířil do západní Evropy a pak zasáhl Spojené státy. V Austrálii a na Novém Zélandě je tento burzovní pád kvůli rozdílu časových pásem označován jako „černé úterý“.
V roce 2015 Faber tvrdil, že už dva roky říká, že ceny akcií musí klesnout, ale zatím díky natištěným penězům se bublina jejích cen dál nafukuje. Bubliny jsou všude. Až splasknou, bude to ošklivé, akcie ztratí ne 10 %, ale 40 %.
Marc Faber je znám svými chmurnými předpověďmi o budoucnosti světové ekonomiky a trhů. Tvrdí, že kolaps současného systému je nevyhnutelný a svět přivedou ke krachu centrální banky. Problém vidí v tom, že v nich sedí jen akademici, kteří nikdy nedělali skutečný byznys. Nikdy nevydělávali, nevypláceli zaměstnance, a tedy neměli odpovědnost za své podnikání. Nevědí, jak to ve skutečném světě opravdu vypadá.
Bublina se nafukuje tak, že nejdříve tiskne peníze Fed (Federální rezervní systém USA), pak se přidá Evropská centrální banka, Číňani a další země. Jediným důsledkem je, že papírové peníze ztratí svou hodnotu. Třeba ve Švýcarsku byly na desetiletém dluhopisu v roce 2015 záporné úroky. Na svou investici tak člověk doplatí, místo aby na ní vydělal. A lidé přesto dluhopisy kupují, protože jim to připadá výhodnější než koupit něco jiného, co může rychle ztratit hodnotu. Příkladem může být bankrot na Kypru roku 2013.
Již deset let řeší všemožní experti budoucnost Evropské unie, ale nikdo zatím na nic kloudného nepřišel. Je jasné, že politici chtějí Unii udržet. Jejich platy totiž odtamtud pocházejí a někteří jich mají dokonce víc. Některé země však nemají chuť dál setrvávat v Unii. Jediný důvod, proč tak dosud činí, je zaklet v penzích a úsporách. Pokud některá země odejde z eurozóny, její nová měna ztratí hodnotu a úspory i penze jejích obyvatel se až několikanásobně zmenší.
Příčina tohoto stavu světové ekonomiky tkví v tom, že kdysi bylo zvykem, že centrální banky držely rezervy ve zlatě, které ze sta procent pokrývaly emitované peníze. To už dávno neplatí, dnes centrální banky nedrží ve zlatě více než 10 % svých rezerv. Proto by 20 až 25 % vašich peněz mělo být uloženo ve fyzickém zlatě jako pojistka. Pokud se finanční systém jednoho dne rozpadne, bude mít zlato relativně vysokou hodnotu. Pořád je to nejlepší pojištění proti zlým časům, které nás mohou čekat. „Až to přijde,“ říká Faber, „já zkusím prodat své zlato a vy zkusíte prodat své papírové peníze a uvidíme, kdo bude úspěšnější.“
