Na počátku byla náhoda
Současný kuchyňský robot vznikl na začátku 20. století ze tří převratných kuchyňských vynálezů – ručního mixéru, mlýnku na maso a hnětače těsta. Ze začátku šel každý svou cestou, aby se v pravý čas setkali.
Na počátku velkých příběhů bývá náhoda. V roce 1908 se vždycky takhle k ránu vracíval Ing. Herbert Johnson z pravidelného popíjení s přáteli. Když šel kolem pekárny, zastavil se a zálibně pozoroval pekařku, jak obrovskou dřevěnou lžící hněte tuhé chlebové těsto. A řekl si, že kdyby na lžíci namontoval elektromotor, mohla by si práci usnadnit. Stojanovou míchačku sestrojil ještě tentýž rok, i když ji bylo ještě nutné pár let zdokonalovat.
Osmdesátilitrový kolos
V roce 1914 vstoupil na trh kolos na míchání těsta se silným motorem a s pracovní nádobou na 80 litrů, který vznikl ve firmě Hobart Manufacturing Company, kde inženýr pracoval. A byla to velká sláva. Pracovní nádoba perfektně vyhovovala průmyslovým pekárnám, ale o použití v domácnosti nemohla být řeč. Kdo by si doma zadělával těsto v osmdesátilitrovém monstru?
Společnost měla štěstí, prvním zájemcem o tyto velké hnětací motory se stalo americké námořnictvo, které jimi vybavilo bitevníky. Už před koncem první světové války roboty Hobart patřily ke standardnímu vybavení všech válečných lodí. A to byla ta nejlepší reklama, jaká je mohla potkat.
Za vším hledej ženu
Za pár let se z robotů stal mazlíček šikovných hospodyněk v luxusních kuchyních. A prsty v tom měla opět žena. Manželka admirála Wiliama Sowden Simse si při prohlídce lodní kuchyně povzdechla, jaké by to bylo fajn, kdyby takovou věcičku, ale zmenšenou, měla doma. Jí a její kuchařce by to ušetřilo spoustu práce a její Willi by mohl mít své oblíbené reveňové koláče každý den. A protože to byla žena podnikavá, společně s jednou ze svých přítelkyň předložily Herbertu Johnsonovi nákres, jak by takový kuchyňský robot měl být veliký, respektive malý, a co všechno by měl umět.
A vynálezce to vzal vážně. Inspirován úspěchem komerčního robotu se pustil do práce. Jakmile byly prototypy hotové, mohly je vyzkoušet jako první manželky vedoucích pracovníků firmy. Jedna z žen k manželovi pronesla: „Je to nejlepší pomocník do kuchyně, jakého jsem kdy měla (the best kitchen aid I had ever owned)“ a název nové značky byl na světě – Kitchen Aid.
Drahá legrace
Zatímco dnes je kuchyňský robot součástí vybavení téměř každé kuchyně, v začátcích si ho mohla dovolit skutečně jen smetánka. První zákazníci si robot mohli koupit roku 1919. První model vážil 30 kg a měřil 66 cm a továrna nebyla schopna vyrobit více než čtyři přístroje denně.
Přístroj byl ale pekelně drahý! Stál 185,50 dolarů odpovídá dnešním asi 2600 dolarům, což je v korunám 62 600 Kč.
V roce 1927 se dostal na trh menší model G, skladnější a levnější. Zabíral méně místa na kuchyňské lince a nedělal ani takový průvan v peněženkách. Za první tři roky se jich prodalo dvacet tisíc, ale stále to ještě nebylo ono.
Model K
Jen co nový model pomohl značce KitchenAid k návratu na trh, vypukla hospodářská krize. A i když by jeden řekl, že pro prodejce luxusních kuchyňských robotů to musela být katastrofa, firma naopak pokračovala v inovacích, aby si udržela své stálé zákazníky a získávala nové. A stal se zázrak. V roce 1936 designér Egmont Arens přišel s novou podobou kuchyňských robotů, která je určující pro tento výrobek víceméně dodnes. Arens prosazoval směr vývoje techniky „pro lidi“ neboli „humaneering“, zkrátka zásadu, že technika by měla být nejen funkční, ale i potěšující pro oko. Tak vznikl v srpnu 1937 model K, který se stal celosvětovým hitem. Jeho uspořádání a vnější podoba se v zásadě dodnes nezměnily, jen barva, materiály a drobné úpravy podle módních trendů prozrazují roky výroby. Kuchyňský robot, který si snoubenci tolik přejít najít mezi svatebními dary, se na pohled prakticky neliší od prvního modelu K z roku 1937.
Spojení designu a vědy
V roce 1994 na oslavu 75. výročí vzniku značky Kitchen Aid rozjela americká firma pátrání po nejstarším dosud funkčním výrobku. Jednadevadesátiletá Maude Humes z Pensylvánie vlastnila stále funkční třicetikilogramový model z roku 1919, který zdědila po tetě a používala ho společně s menším robotem z roku 1930.
Z KitchenAid se za více než 80 let staly nejvyhledávanější kuchyňské spotřebiče v USA. Princip spočívá v tom, že tvarovaný kovový hnětací hák rotuje kolem osy, ale tato osa také opisuje kruh tak, aby se každý nástroj téměř dotýkal vnitřních stěn pracovní nádoby. Jedině tak se docílí mimořádně efektivního promíchání surovin.
Mnohé z doplňků, které se pro kuchyňské roboty KitchenAid v minulosti vyráběly, dodnes fungují i s nově koupeným pomocníkem téže značky. Najít se dají i dlouhá léta zapomenuté poklady jako jsou strojky na loupání hrášku, leštění stříbrných předmětů či otevírání konzerv.
